Článek
„Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ To je T. G. Masaryk. „Flastenci“ naplňují druhou část věty, vlastenci pak první.
Karel Havlíček, štamgast verbálních ejakulací, se vyjádřil k záležitosti, která se stala lakmusovým papírkem, na kterém se zkouší, jestli je člověk vlastenec nebo to s „f“ na začátku.
Po dlouhé době je dnes Česko na světové aréně v roli úctyhodného státu s vedením odpovídajícím místu země v globální konfrontaci. Abych nezdržoval, doporučuji přečíst v českém překladu, co napsal britský list The Telegraph v článku s titulkem Česko právě zastavilo Putina a zachránilo Ukrajinu. Stručně: Česká dělostřelecká iniciativa pravděpodobně zachránila celá ukrajinská města – tím, že Ukrajině dala palebnou sílu, se kterou může vzdorovat mnohem větší ruské armádě.
Je to důvod cítit hrdost a pravé vlastenectví? Podle mě ano. Vždyť jak prezident Petr Pavel, tak premiér Petr Fiala, kteří za oceňovanou iniciativou stojí, se do funkcí dostali pouze proto, že je tam zvolila ta část obyvatelstva, která hlavu používá nejenom na nošení čepice. Dobrá práce, lidi.
Jenže „flastenci“ mají nárok na to, aby tuto věc prožívali jinak. Co na to vlastně řekl zmíněný Karel Havlíček? Otázka – odpověď.
„Považujete to za úspěch české vlády, české diplomacie?
Já bych to úplně nenazýval úspěchem, ale já v tom úplný problém nevidím.
Proč byste to tedy nenazval úspěchem?
Úspěch bude to, když tahle šílená válka skončí, úspěch bude to, když se to posune do nějakého finálního stavu. My to nekritizujeme, ale nepovažuji to za nějaký megaúspěch.“
Celé je to tady.
Všimněte si, oni (hnutí ANO) jsou tak šlechetní, že největší zahraničněpolitický úspěch České republiky dosažený v uplynulých letech laskavě nekritizují! Na druhou stranu je fakt, že prezident Pavel nevyznává ANO-style a nemá na konto tohoto úspěchu selfíčko s Bidenem, na kterém by se tvářil jako lokaj ve chvíli orgasmu.
Havlíček je ovšem jen důsledný. Když se vrátíme do roku 2021 a přečteme článek v ruštině Rosatom a Lukoil. Proč Rusko sponzoruje české politiky, zjistíme, že hlavním hrdinou textu je právě on.
Je celá Havlíčkova existence megaúspěch? To už jsme u filozofického pohledu na svět. Ale „flastenec“ to je, ne že ne.
Očima Saši Mitrofanova: Nesvatá prostota
