Článek
Toť otázka, která stojí za úvahu. Že místo hlavy státu mělo Česko fyzickou a morální trosku upatlanou od ruských blinů a čínské smažené zmrzliny, nevadilo spoluobčanům, kteří měli životní filozofii, že Zemanova moudrost je nad jejich chápání. Že před Zemanem obsadil dočasně Pražský hrad buřič proti všemu, co podtrhával nesouhlasnou vlnovkou, a zároveň příznivec amnestie pro osoby, které v něm patrně vyvolávaly souhlasné mručení, nevadilo spoluobčanům, kteří spolu s Lucií Bílou vyznávali životní filozofii, že jim to pan profesor všechno vysvětlí.
A Václav Havel vadil v podstatě týmž typům obyvatel České republiky, kterým momentálně vadí Petr Pavel. Při troše přemýšlení lze přijít na důvod, proč vznikla tato shoda. Ale nejdříve musíme obejít omezení, které nedovoluje přímo uvádět některá drsnější slova. Jedno takové existuje a ve slušnější variantě mu odpovídá „zadek“. Každá dospělá osoba a spousta nedospělých ví, že předmětné slovo začíná na písmeno „p“ a končí písmenem „l“. Takže ho tady v žádném případě nenapíšu ani nevyslovím, ale budeme vědět, oč půjde.
A že půjde právě o ni, na to vemte jed. Čeština je mimořádně bohatý jazyk a k tomuto podstatnému jménu vytvořila mnoho slovních spojení. Nám v naší akademické analýze půjde o dvě. Základ je stále stejný. Ano, je to ona, o které se bavíme. Liší se ovšem přídavná jména. Jedno je „kyselá“, druhé „plechová“. Nemám bohužel dost místa, abych se pouštěl do vysvětlování, co jedno i druhé slovní spojení znamená. Ale ví to každá dospělá osoba a spousta nedospělých bez vysvětlování.
Závěr analýzy totiž zní, že Zemana i Klause na Hradě s jejich nenapodobitelným stylem vládnutí měli v úctě občané, kteří byli a stále jsou přesvědčeni, že prezident musí být z definice kyselá p. Z polistopadových hlav státu tuto vlastnost naprosto postrádal Václav Havel. Petr Pavel se Havlovi v mnoha věcech vůbec nepodobá. Jedno ale mají společné.
V úřadu, kde se uplynulých dvacet let proháněli sebestřední nabobové provinční velikosti, je opět člověk, který se v rámci své funkce neváhá chovat svobodně a lidsky. A netají se tím, že jeho p není kyselá, nýbrž plechová. Říká to i s tím příslušným slovem. To víte, prezident.
