Očima Saši Mitrofanova: Květnová zatáčka po 77 letech

Znamená to, že není třeba udržovat hroby sovětských vojáků v Česku? Obzvláště s přihlédnutím k zvěrstvům, která páchají jejich potomci na Ukrajině? Ať se lidé, kteří se o tyto hroby starají, rozhodují sami. Já si dovolím jen dvě poznámky.

Za prvé tehdy bylo skutečně od koho české, moravské, slezské a slovenské země osvobozovat. Nacismus byl samozřejmě, i když se to dnes v Rusku říkat nesmí pod hrozbou trestu stanoveného čerstvě přijatým zákonem, blízkým příbuzným stalinismu. Ale tehdy by se v zemích, do kterých přišla Rudá armáda a vyhnala německé nacisty, našlo jen minimální množství obyvatel, kteří by si svobodu od nacismu nepřáli.

Za druhé je zároveň s řáděním sovětských vojáků popsáno i to, že velení toto chování netrpělo. Nejen ve vzpomínkové literatuře, ale i ve vyprávění pamětníků, které jsem zastihl, vždy figurovalo kruté zacházení důstojníků s takto přistiženými vojáky. Leckdy je zastřelili přímo na místě. Nebyla to shora řízená politika.

Stalin na obědě na počest Edvarda Beneše dne 28. března 1945 řekl, že vojáci Rudé armády na území Československa „začasté páchají nepřístojnosti, znásilňují dívky“. A pokračoval, že „chce, aby Čechoslováci nepodléhali přílišnému nadšení z Rudé armády, aby se pak nemuseli příliš rozčarovat“.

To jsme ale u dneška, kdy ruští vojáci na Ukrajině jsou pachateli odporných zločinů na civilním obyvatelstvu, aniž by byli nějak zastaveni jejich veliteli, aniž by na nejvyšší ruské úrovni zaznělo odsouzení či alespoň přiznání, že k těmto zločinům dochází. Je opět květen a včera jsme připomínali konec druhé světové války. Dlouhá desetiletí šlo o symbolickou vzpomínku. Dnes, znovu v květnu, prožívá svět historickou zatáčku, která je stejně významná jako před 77 lety.

Stalinismus coby blízký příbuzný nacismu dostal po válce možnost, aby se nerušeně rozvíjel. Převzal od nacistů státní antisemitismus, který se dnes obnovil v kremelských projevech. Po dvacetiletí pod Putinem se vrátilo skoro všechno, co bylo charakteristické pro pozdní stalinismus. V první řadě doktrína, že ruské impérium vítězí jen silou zbraní a vražděním.

Ve změti otázek nad dneškem je však jedna odpověď jasná. Žádný hrob současného ruského vojáka, který přišel na Ukrajinu zabíjet a sám tam nakonec zůstal, pietně udržován nebude. Není důvod.