Článek
Duch pana premiéra v tu chvíli zvítězil nad hmotou preambule programového prohlášení jeho vlády. Byla to kampaň a účelovka, když tam nějaký nepřítel pana premiéra napsal: „Jaké jsou hlavní strategické směry: 1. Chceme důchodovou reformu.“ Pak určitě popadl pana premiéra za ruku a přiměl ho vládní prohlášení podepsat! A jelikož na to byl pan premiér zvyklý, protože vyprávěl, že ho takhle přivedla maminka do KSČ, tak poslechl!
Ale tím se radostné chvíle nevyčerpaly. V úterý se sešli na obědě tři ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů České republiky. Navzájem si dávali dárky. Činitel č. 2 přinesl činiteli č. 1 nůž a nezapomněl všem oznámit, že to nebylo kvůli tomu, aby činitel č. 1 spáchal harakiri, čímž upoutal pozornost na to, jestli se tento nůž dá použít pro seppuku.
Činitel č. 1 mu nedal žádný dárek. Místo toho ho praštil holí do hlavy. Ilja Erenburg psal v jedné ze svých reportáží z Berlína v roce 1931 o nezaměstnaných mladících, kteří se živí jako homosexuální prostituti: „Všichni sní o tom, že potkají prince. Je to jeden z Hohenzollernů, jenž zachoval vysoké tradice. Když spatří hocha na pouličním záchodku, mlátí ho bičíkem a poté, co ho zmlátí, mu dá deset marek. Kolem domu, kde bydlí princ, se potulují nešťastní kluci, hledají tu štěstí.“
Vzhledem k orientaci zmíněných činitelů lze tento motiv vyloučit, i když jsou oba hrdými nositeli machismu. Možná to byl jen vyvřelý majestát. Oba pak koukali, jak činitel č. 3 rozbaluje coby dárek pro činitele č. 1 s úsměvem jako z Vodňanského a Skoumala malou mobilní přenosnou palírnu coby důkaz moravské nadvlády nad přírodou, aby činitel č. 1 mohl pálit vlastní brandy, vlastní slivovici.
V Česku je domácí pálení lihovin nelegální, a to v jakémkoli množství. Podle zákona o lihu je možno lihoviny vyrábět jen v pálenicích a lihovarech s povolením od státu. Za pálení alkoholu načerno hrozí pokuta až deset milionů korun. Chtěl zruinovat hradní rozpočet, holomek!
Lidi! Tohle všechno, co píšu, je pravda, kterou vám nechtějí říct! SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU!!! zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.