Článek
Při poslechu mi v hlavě zároveň běží druhý proud myšlenek. Suchý & Šlitr, celá šedesátá léta, to je příběh o boji svobodněji uvažující části společnosti s tupci, které dostali do sedla tehdejší voliči v roce 1946. Kdo nežil za předchozího režimu, neumí si představit, co se nesmělo a jaké kreatury si osobovaly právo likvidovat nepohodlné.
Zbývá přibližně rok do pokusu o remake Vítězného února. Kariéristy, hlupáky a plankton povedou bývalí a současní normalizátoři. A stejně jako demokratičtí ministři v únoru 1948, kteří chtěli, aby v politice bylo všechno jenom po jejich, chystají se umést cestu normalizátorům exvoliči demokratických stran, kterým prý nevoní současná vláda.
Tady sedí slova písničky od Suchého a Šlitra:
Krajina posedlá tmou,
vzpomínky do sedla zvou,
nutí mě vrátit se tam,
kde budu navěky sám.
Na tohle mají někteří borci, kteří přiznávají, že s přemýšlením o politice nejsou kámoši, odpověď, kterou lze často najít na síti: „Tak z toho Blbákova emigruju.“ Šťastnou cestu, co jiného na to říct. Na Západě zrovna sílí proruské proudy ve výsledcích svobodných voleb. A euroatlantický prostor je poměrně malý. Ledaže někdo touží žít v Asii.
Co ale bude s těmi, kteří drží pěstičky českým příznivcům ruské neonormalizace na maďarský a slovenský způsob? Třeba doufají, že obnoví kolaborantské reflexy z dob po roce 1968 a dopadne to pro ně líp než pro osoby se záporným vztahem k neonormalizačnímu zřízení?
Mohou se pekelně mýlit. Kdyby střední Evropu vychýlily voličské masy směrem k Moskvě, neobjevila by se ruská přítomnost v podobě někdejších uzavřených posádek typu Milovic. Buď by se na Čechy rozšířilo to, co dělá ruské vedení s vlastními lidmi: „Společnost se pro svoje ozdravení musí zbavit ‚nemocné krve‘ – ‚socek‘ mužského pohlaví ve věku 35 až 50 let, které nemají žádnou ekonomickou ani demografickou hodnotu.“ Ten popis sedí na hodně českých příznivců Moskvy.
Anebo by tady Rusko ukázalo tvář, jakou svět viděl v ukrajinské Buče. Spravedlivé by bylo, aby to dopadlo pouze na ty, kteří chtějí změnu směr východ. Ale odnesli by to všichni.
Nejužitečnější by dnes bylo nesnít o ideálních politicích a plnění osobních přání, ale začíst se do slov ředitele odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR Miroslava Lukeše. Co říká? V kostce: Lidé se na možnou válku musejí připravit sami, my vše nezachráníme.