Článek
Putinovo Rusko se za celou tu dobu postupně měnilo ve stát, v němž vládne režim připomínající zároveň SSSR a hitlerovské Německo. Proces právě nyní dostoupil vrcholu.
Uvnitř země probíhají rozsáhlé represe, které se dotýkají každého, kdo si dovolí nesouhlasit s Putinovým vládnutím.
Bují velkoruský nacionalismus a imperiální rozpínavost charakteristická pro carskou říši, ale s některými rysy, které připomínají Hitlerovy požadavky na sjednocení „rozděleného německého národa“.
Jen to v Putinových ústech zní jako sjednocení „rozděleného ruského národa“.
Jaké metody pro docílení tohoto „sjednocení“ používá, již předvedl na Krymu, na Donbasu a momentálně hromadí u hranic s Ukrajinou vojenskou sílu pro případnou invazi na záchranu, jak jinak, „ruských bratrů utlačovaných ukrajinskými nacionalisty“.
Ale Putin šel dál než někdejší sovětští vůdci. Ty ani nenapadlo diktovat NATO ultimáta, co má a co nemá Aliance dělat na území svých členských států.
Současný Kreml to udělal a hrozí odvetou, pokud nebudou jeho požadavky uspokojeny. Ozvěna Hitlerovy doby je zjevná.
Teď slíbené vysvětlení, proč jsem po celou dobu, co tyto procesy v Rusku zrály a byly pro každého, kdo chtěl mít otevřené oči, více než zřejmé, měl pocit nepatřičnosti.
Tento pocit vycházel z faktu, že Česko bylo v minulém století dvakrát přepadeno drzým agresorem. Jednou to bylo nacistické Německo, podruhé Sovětský svaz s Varšavskou smlouvou v zádech.
Čistá logika vede k závěru, že stát s takovou historickou pamětí musí protestovat proti oživení starých démonů co nejaktivněji. Místo toho zde exceloval prokremelský prezident a vlády byly v lepším případě vlažné.
Ta poslední se sice vyznamenala reakcí po odhalení kauzy Vrbětice, ale vzhledem k své neduživosti ve vztahu ke Kremlu obecně (nemluvě o plánování cesty za Sputnikem) to spíše zapůsobilo jako výsledek tlaku odjinud než z vládních mozkoven.
Ted konečně tento tíživý pocit nemám. Fialova vláda ukázala, že historickou paměť nepostrádá ani není řízena lokajskými komplexy vůči dubisku.
Vojenská pomoc ohrožené Ukrajině a oznámená připravenost podílet se na dalších sankcích vůči Kremlu, to je správná reakce země, která ví, co je to zrada spojenců, a proto si nemůže dovolit chovat se stejně jako tehdejší zrádcové.
Těch je sice v současném Česku víc, než je zdrávo, ale potěší, že tentokrát se to netýká vlády.