Očima Saši Mitrofanova: Konec starých časů

Řeč je o prezidentu Petru Pavlovi. Otevřeně jsem plédoval za jeho zvolení a teď vidím nejenom já, že argumenty, proč ho podpořit, byly postaveny na správném základu. Toto jsem psal bezprostředně před prvním kolem voleb:

„Prezident/ka bude zvolen/a v době válečné. Také je klíčovou rolí hlavy státu zastupování země navenek a výkon funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Toto angažmá, které je dnes nekompromisně na prvním místě, protože válka na východě nekončí a stále hrozí její rozšíření k nám, vyžaduje zkušenost v boji tohoto druhu a velmi pevné nervy.“

A po zvolení mě napadla další souvislost: „Politická česká bramboračka sestává už léta z bezmezného vykecávání, vytříbeného alibismu a obcházení pravidel, protože ta jsou přece pro hlupáky. Nevíme, jaký bude Pavel jako prezident, ale jako kandidát jasně ukázal, že takový národní pokrm v této podobě nežere.“

Dnes každý ví, kvůli Donaldu Trumpovi, že staré časy ne že končí, ale definitivně skončily. V takové chvíli je povinností státníka říci naprosto bez vytáček, jaký je stav a jaká budoucnost čeká českou společnost, ale také co mohou lidé udělat, aby si vybrali tu variantu budoucnosti, kterou by si přáli.

Toto všechno rozhovor prezidenta Petra Pavla pro Českou televizi obsahuje.

Velmi stručně: Začala doba, kdy bude bezpečnost Česka ohrožena hned z několika stran a kdy dosavadní záruky bezpečnosti ze strany USA už nemusí platit. Český stát musí být součástí evropského bezpečnostního svazku a obyvatelé ČR si musí vybrat, jestli chtějí pokračovat v linii alibismu a poraženectví a skončit jako lokajové jiných, anebo se vzchopit a využít všechny šance k udržení samostatnosti.

Je to přesně podle definice českého plebejství od Mikuláše Beka. Lokajští plebejci se sklání před vrchnostmi či despociemi, ať již se historicky objevily na západ, či východ od nás. Lokajské plebejství s chutí nedodržuje a obchází společenská pravidla či zákony, když se nikdo nedívá nebo je zaručena beztrestnost.

Ale: „Naše české plebejství má i druhou stránku, jímž je plebejství svobodné, které se osvobodilo prací a vzděláním. To ztělesňují životní příběhy osobností, jako byli František Palacký, František Rieger nebo Tomáš Garrigue Masaryk. Plebejství hrdé, sebevědomé, otevřené a také připravené pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje.“

Je jasné, kdo stojí proti komu. V podzimních volbách půjde o samostatnost a svobodu českého státu.