Článek
Nu což, přiznám se, že styl úvodu ovlivnil Jan Neruda a jeho fejeton Kam s ním?. Tato otázka totiž vyvstala znovu a v mnohem vážnější formě, protože se už netýká slamníku, nýbrž lidí.
Šest mladých členů ODS sepsalo dvanáct bodů programu, který by chtěli uskutečnit, aby se Česko stalo zemí, v níž by se jim žilo dobře. Prosím čtenářky a čtenáře alergické na název ODS, aby na něj nebrali ohled. Tento program by mohli sepsat členové jiné strany nebo bezpartijní. Neobsahuje totiž nic vyloženě partajního.
Tady je těch dvanáct bodů stručně, jen v názvech: Investujeme 1 bilion korun do infrastruktury. Zrychlíme výstavbu. Úřad online. Otevřeme data státu. Připravíme Česko na blockchain. Naučíme děti programovat. Angličtina od první třídy. Ani koruna z veřejných peněz do dabingu. Zeleno-modrá infrastruktura. Snížíme náklady na státní správu o polovinu. Dokončíme privatizaci. Otevřeme u nás základnu NATO.
Jde o přirozené přání lidí, kteří se cítí dostatečně energičtí, schopní a vzdělaní na to, aby žili sice v České republice, ale v takové, která se stane součástí otevřeného světa. A oni se nebudou bát života v tomto světě, který bude vyžadovat znalosti, dovednosti a fištrón, protože jsou přesvědčeni, že na to mají.
Stejně tak je přirozené, že se v Česku nesetká toto přání se všeobecnou přívětivostí. Naježené chlupy si lze snadno představit u některých čtenářů těchto bodů z několika důvodů. Někdo klopýtne u slova blockchain. Jaký proboha blockchain? Copak naši tátové a dědové znali nějaký blockchain? A měli se snad zle? Vychovali nás špatně? Blockchainu se jim zachtělo! A děti by chtěli učit programovat. Místo poctivého řemesla… Počítač jim boty nespraví!
Do jakých výšek zas vylétne krevní tlak dalších čtenářů, když narazí na body Dokončíme privatizaci a Otevřeme u nás základnu NATO, nemusím ani rozvádět. Všechny tyto reakce by byly vyvolány stejnou příčinou: strachem, že mimo úzký okruh svých schopností nositelé takových názorů zkrachují.
Musí se však zároveň říci, že jsou to obavy oprávněné. Nelze popřít, že mnoho lidí nevybavila příroda tak, aby měli na programování, na angličtinu, na přivítání minimálního státu, který by nebyl pečovatelem… To není jejich vina, je to realita. Kam s nimi? Neruda nepomůže, protože žádná mlíkařka je nepřijme. Až najde někdo odpověď, měl by ji přidat k těmto krásným dvanácti bodům.