Článek
Již nyní, skoro rok před všelidovou volbou, je jasné, že skončila doba spolupráce a mírové koexistence mezi Ruskem a euroatlantickým světem. Nezapomínám ani na Čínu, která je také zásadně jinde než část světa, v níž žijeme. Ale čínské metody, jak zlikvidovat konkurenci, nejsou tak samoděržavně předpotopní jako ty, které má ve výzbroji Vladimir Putin.
Jinými slovy Čína pohlcuje ta místa na zeměkouli, která jí to dovolí, zpravidla bez zabíjení cizích a svých lidí. Rusko to jinak než vražděním historicky neumí, což dokázalo v nedávné minulosti v Gruzii bezprostředně a na Donbase zprostředkovaně. Současné tlačení světa ke Karibské krizi číslo 2 na rusko-ukrajinské hranici s předinvazním hromaděním jednotek a zbraní považují sice mnozí za pouhé vydírání, ale puška, která visí na scéně, musí do konce představení vystřelit.
V takovém světě potřebuje každá země, a Česká republika s jejími nepatrnými možnostmi samostatného přežití obzvlášť, lidi ve vedení státu, kteří mají zkušenost s mezinárodní politikou, jsou známí mimo české hranice a jsou jednoznačně vyhranění v již běžícím konfliktu civilizací, který se bude dále rozvíjet. Z plejády jedinců, kteří se už přihlásili o úřad prezidenta republiky nebo o kterých se ví, že kandidovat téměř stoprocentně budou, přicházejí v úvahu prozatím pouze tři postavy. Jsou to Andrej Babiš, Petr Pavel a Pavel Fischer.
Babiš je znám mimo české hranice, což o to. V nedávném rozhovoru pro Deník N se také chlubil, jak kdekoho v cizině zná a že spolu s manželkou Monikou dělají dobrou reprezentaci. Je fakt, že žádného českého premiéra neprobíral Evropský parlament jako osobu zapletenou do střetu zájmů a nepřijal k žádnému speciální usnesení jako k Babišovi. Ať raději tento pán nechá na hlavě. Když mu jako případnému prezidentovi v kritické situaci zavolá nějaký významný spojenecký politik, taky to nechá raději vyzvánět?
Pro dobu těhotnou válečnými konflikty by se hodil jak Pavel, tak Fischer. Ohledně střetu civilizací jsou oba jednoznačně na straně euroatlantického okruhu. Rozdíl tu ale je, a to dost podstatný. Pavel se snaží smiřovat všechny v Česku. I ty, kteří dnes hrozili šibenicemi před Poslaneckou sněmovnou? Fischer se rázně vyhraňuje proti projevům vlastním jiným civilizacím.
Usmiřování vypadá hezky. Jenže otázka zní, jestli je možné scelit nescelitelné. Ta část společnosti, která nikdy nebude volit demokraty, je zároveň oporou jiné, nepřátelské části světa uvnitř naší společnosti.