Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jiní politici tu nejsou

V roce 1946 přišel za Stalinem tajemník Svazu spisovatelů Polikarpov a začal si stěžovat, že spisovatelé jsou příšerná cháska. Stalin mu sdělil: „Nemám pro soudruha Polikarpova jiné spisovatele, ale jiného Polikarpova pro spisovatele najdu snadno.“ Další ráno se Polikarpov dozvěděl, že od nynějška hlídá stav budovy pedagogické fakulty v Moskvě.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Moc si cením nepřetržité komunikace s lidmi z mého nejbližšího okruhu. Mají různý věk, prošli životními peřejemi, dělají nebo dělali každý a každá něco úplně jiného, ale přitom je nám spolu dobře, protože se všichni cítí uvolněně a říkají, co si skutečně myslí. To v české společnosti rozšířené není, takže jinde musíme často hrát vnucené sociální role.

A tak jsem zaznamenal náznak debaty mezi třemi účastníky naší skupiny. Nebyl to přímo trialog, ale výroky v krátkém časovém úseku. První zněl: „Je potřeba se vykašlat na iluze a představy o některých lidech.“ Druhý: „Jinak to je přesně to plebejské hledání vzorů ve společnosti bez všeobecně respektovaných lidí – elit. Bez osobní zkušenosti jsou to navíc jen sny. U politiků darmo mluvit. Místo rozumného přijímání omylnosti jako základního lidského postulátu a hodnocení lidí per partes, podle konkrétních činů.“ A třetí: „Za normální situace by člověk řekl, jste neschopní, tak si zasloužíte prohrát volby a jít do opozice, jenže potenciální vítěz je ještě větší peklo.“

Je zřejmé, že jsme probírali, koho asi tak bude možné volit za rok do Sněmovny. A podnětem byly neutuchající stížnosti ve veřejném prostoru. Patří bývalým voličům Spolu, kteří k volbám příští rok odmítají jít z principu. Mají připomínky k Fialově vládě, že neudělala to či ono a že ten či onen politik z této stáje se jim nelíbí ani za mák.

Co na to říct? Mají pravdu, předsedo!

Vláda není dokonalá. Nejsou v ní žádní rekové. Nedělá nejen nemožné hned a zázraky do tří dnů, ale ani leccos z toho, kvůli čemu ji tito stěžovatelé volili. Sedí v ní různá nejedlá individua. Jo, toho by se na tu vládu našlo, hotová žeň.

Ale já mám jedinou otázku: Kdo a kdy řekl, že tato společnost má na víc?

Letmý pohled do dějin stačí, aby se otevřelo panorama důsledného potlačování každé osobnosti, která vyčuhuje nad průměrem. Zašlápnout do bláta, vyřadit z provozu, vytlačit do emigrace. Když to nedělali okupanti, postaral se domácí lokajský plebs. Výsledky vidíme a proces se nezastavil, naopak zesílil.

Pro demokratického voliče tady jiní politici nejsou. Zato Stalinův potomek má své voliče nastoupené, připravené k útoku.

Související témata:

Výběr článků

Načítám