Článek
Včera dopoledne volal Vladimir Sněgirjov, který po dlouhém a bouřlivém novinářském životě usídlil před pár lety v Praze. Píše pro ruské noviny včetně vládních, jeho nejoblíbenějším zdrojem je Oskar Krejčí. Ale my jsme se bavili o tom, jak se má Evropa i Česko postavit k problému zvaný Islámský stát.
Vladimir strávil léta jako reportér i válečný zpravodaj na Blízkém východě. V Afghánistánu zabrala jeho mise dohromady tři roky. Je spoluautorem knihy Virus A, kterou napsal s tehdejším příslušníkem ruské tajné služby v Afghánistánu. Kniha se čte jako detektivka, ač je založena na reálných událostech a faktech.
Vedlejším efektem jejího přečtení je zjištění, že kremelské politické kruhy a tajné služby vidí svět jako místo boje především s USA. Ani je nenapadne pochybovat o právu Moskvy na „svých“ územích řídit místní děje zprostředkovaně i bezprostředně. Když mi ovšem Vladimir připomněl, že má hmatatelné zkušenosti s temnou silou radikálního islamismu dávno před vznikem ISIL, měl naprostou pravdu.
Řekl jsem mu, co čtenáři mého twitterového účtu ví už od noci z pátku na sobotu. Je možné se vyhýbat společným operacím Západu (míněno EU, USA, NATO) a Ruska, které by měly za cíl zničení Islámského státu, ale dříve nebo později tento postup stejně bude na stole. Strategicky se to téměř nedá obejít. A kdyby se Západ snažil tento bod odsunout, bude k němu, obávám se, tlačen dalšími teroristickými akcemi a rostoucím znepokojením lidí ve vlastních zemích.
Případný souhlas s rozpracováním společného útoku ale neznamená konec jednání. Ta by naopak teprve začala. Jeden z neoficiálních hlasů Moskvy, politolog Sergej Markov, okamžitě po pátečním vraždění v Paříži zveřejnil soupis požadavků pro společnou akci.
Napsal: „Rusko, USA, Francie musí společně zardousit ISIL v Sýrii, Iráku a Libyi. Musí se okamžitě ukončit konflikt Ruska a Západu kvůli Ukrajině. Juntu nahradit úřednickou vládou, změnit Ústavu, odstranit neonacisty, uspořádat nové svobodné volby. Kyjevská junta je jednou z hlavních překážek pro společný boj USA, EU a Ruska proti teroristům.“
Toto – pro začátek – může ležet na jednacím stole z ruské strany, pokud se začne mluvit o společných operacích. Problémem Západu je obecná neschopnost rozlišit mezi oponentem a nepřítelem a stále platné přesvědčení, že i s nepřítelem lze vyjednat kompromis. Je už jasné, že ISIL je nepřítel a kompromis neexistuje. Čím je však Rusko? Politiky čeká mimořádně tvrdý oříšek. Nesmí přitom zapomenout, že nová redakce ruské vojenské doktríny schválená koncem loňského roku Vladimirem Putinem na první místo v soupisu hrozeb staví NATO.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.