Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jaké Češky a Čechy by si přál Putin. A proč by měl ostrouhat

Pondělek byl pro mě ve znamení debat o dění na Ukrajině. Dopoledne jen s jedním člověkem, večer bylo zájemců několik desítek. Nelze vynechat Ukrajinu a Rusko z žádné hodnotné české diskuse. Lidem stále více dochází, že se ze dne na den ocitli v době válečné.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

První debata, kterou jsme vedli s bývalým velvyslancem v Rusku Petrem Kolářem, je k dispozici zde. To mi ušetří místo v tomto článku, protože jsme měli dost času na podrobné probrání okolností, které se Putinovy války týkají, a na nastínění následků pro Ukrajinu, Rusko, ale i Česko a obecně celý svět.

Na druhém setkání bylo přítomno hodně lidí, které spojila profesní příslušnost a kteří v životě spoléhají především na vlastní aktivitu a schopnosti. Byl jsem jedním ze dvou řečníků, ale názory s přítomnými jsme si vyměňovali už předtím, než jsem šel na pódium, a zejména poté.

Co jsem si z pondělních debat odnesl především?

Nebyla to nová fakta. Ta jsem spíše sděloval já. Rozhodně jsem se seznámil s několika fajn lidmi a jednoho fajn člověka jsem viděl po krátké přestávce znovu a rád. Hlavní otázka, kterou snad nikdo nevyřkl nahlas, ale doslova visela ve vzduchu a zněla v podtónu četných otázek a výroků, byla: „Jak teď, tváří v tvář válce a možná i katastrofě, máme žít?“

Je to rána, když máte jen předběžnou představu, co se to v nevelké vzdálenosti na východ od českých hranic momentálně děje, ale během dvou hodin dostanete vysvětlení, proč se to tak děje, jaké jsou vyhlídky, kde jsou slabá místa valčících stran včetně té naší – a najednou pochopíte, že nejen Evropa nebo Česko, ale konkrétně, osobně vy a vaši nejbližší jste na krok od tak velkého průšvihu, který jste ve svém životě nikdy nezažili, a nezažili jej vaši rodiče a v podstatě ani prarodiče.

Jefim Fištejn, s nímž jsem včera byl v diskusním panelu, naléhavě upozorňoval přítomné, že jsou účastníky dějinného zlomu. Mohu s tím jen souhlasit. Když poslechnete náš rozhovor s Petrem Kolářem, zjistíte, že se nevyhýbáme ani eventualitě nejhorších konců. Nikdo z nás to nezavinil. Viník je znám. A ten si přeje, protože jde o součást jeho plánu, abychom se lekli a přestali dělat to, na co dosáhneme, a dobrovolně se ochromili strachem z věcí, nad kterými nemáme vládu. Když to řeknu ve zkratce, Putin chce vylekané Češky a Čechy. Svobodných lidí, kteří neztrácí důstojnost ani za války, se bojí.

Výběr článků

Načítám