Článek
Proto ve veřejném prostoru běží vášnivé debaty voličů, zda a jak se to dá udělat. Emoce jsou vyhrocené. Jak těmto lidem leží Andrej Babiš v žaludku, lze znázornit například tímto způsobem. Když někoho tíží takhle zbytečný a otravný balvan, lze pochopit, že převáží vztek nad chladným uvažováním, jaká je vlastně situace a co lze doopravdy udělat.
Komunisté nedávno udělali krok k rozvinutí další operace, která by mohla změnit vládní sestavu. Po tomto stisknutí rudého tlačítka se otevírá vějíř cest, kterými by se vývoj mohl ubírat. Jsou podrobně popsány tady, proto ušetřím místo s jejich vysvětlováním. Z uvedeného popisu vyplývá, že utopit ing. Babiše a ukončit vládu Rumburaků v Česku nebude možné až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny. Předpokládám, podle toho, jak lidé vyjadřují svá přání ve veřejném prostoru, že leckoho tato skutečnost zklame nebo dokonce rozzuří.
Jenže další klasik říká správně: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Babiš podle předpokládaných variant vývoje buď vládu povede dál, i kdyby jí byla vyslovena nedůvěra, anebo zmizí, ale přijdou horší sekáči, kteří se na cestě ke Sputniku V, Rusům v Dukovanech a dalším pohybům směrem k externí gubernii Česko pod vedením Miloše Zemana nezakecají.
Komunistické prohlášení, že by v případě vyslovení nedůvěry Babišově vládě podpořili opozici a přispěli by k Babišovu pádu, je léčka. Dost otevřená na to, aby byla chytrá, ale, jak je známo z komunistického učení, každý podle svých schopností. Pád Babišova kabinetu by znamenal předání volantu do rukou Miloše Zemana. Dnes nemůže mít nikdo pochybnosti, kam by zemi odvezl.
Denně však vidím ve veřejném prostoru nářky nebo dokonce výrazy zklamání z demokratické opozice, která prý „nic nedělá“. Do třetice česká klasika: Nestřílejte na pianistu, dělá, co může! Opozice má jen ty hlasy, které dostala ve volbách. Kdyby v říjnu získala jasnou většinu, a přesto byla liknavá, pak na ni klidně vystřelte.