Článek
Než ale začnu, je třeba vymezit chápání reality. Má totiž různé podoby, z nichž takový solipsismus hraničí s extrémem. A pozor, když se někomu podaří prožít celý život ve vlastním světě a bude mít takovou kliku, že mu realita do skořápky ani nenahlédne, natož nevrazí s veškerou brutalitou, dá se říci, že dokázal existovat ve své vlastní bublině, v níž vegetil a umřel. Ale současný svět je tak vlezlý, že podobných exotů je stále méně. Nemluvím teď samozřejmě o jedincích, kteří mají štěstí ve své omezenosti a nejsou schopni vykouknout z ulity.
Jaká je dnešní realita, která denně kouše, škrábe a zabíjí? Rusko vede válku, která má podle jeho vedení a většiny obyvatel vyhladit vše, co neodpovídá způsobu života a řízení státu pod ruskými vládci.
Že to myslí sakra vážně, nemusí nikdo tlumočit Ukrajincům, kteří jsou muži a ženami určenými k likvidaci. Pokud padnou, bude na řadě střední Evropa. Pro spoustu spoluobčanů je tento stav světa nad jejich chápání, protože jim osobně ještě nehoří koudel u zadku. Až by vzplála, nejspíše by nadávali vládě a komukoli, kdo jim přijde pod ruku, že je předem nevarovali. Tak tedy varuji, ostatně to dělám už mnoho let a zatím mi realita dává za pravdu.
Dobře, dejme tomu, že se podaří Rusko zahnat zpátky do jeho hranic. Co bude následovat? Pokud se nebude dít nic dalšího, nastane nejspíše vývoj jako v Německu po prohrané první světové válce, což by znamenalo další agresivní výpady vzešlé z tohoto území v poměrně krátkém časovém horizontu. Přemýšlejí neagresivní Rusové, jak tomu zamezit? Ano. Tady je jeden příklad. Autor vkládá naději ve vytvoření ruských vzdělávacích středisek v demokratických zemích, která by připravovala budoucí elitu, jejímž úkolem by byl pokus o přiblížení Ruska euroatlantické civilizaci.
A snad prvním takovým centrem má být zanedlouho Praha. Byl by to mimořádně užitečný a efektivní vklad České republiky do řešení jednoho z nejpalčivějších problémů současného světa. Ale z ulity se ozvala kritika. „Výuka pravděpodobně bude probíhat z určité politické perspektivy,“ říká historik a člen výboru odborové organizace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Vojtěchovský.
Nezbývá než říci jako v mateřské školce: Ano, bude a tak je to správně. Chceme-li odstranit mimořádně odolnou skvrnu, můžeme na to sice použít teplou vodičku, ale bude nám to pendrek platné. Zabere jenom dryák.