Článek
„Tato úžasná země nepotřebuje poníženého sluhu politických stran a byznysových kruhů,“ prohlásil hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Konečně! On Jiří dost často působil dojmem, že všechny svoje útočné projevy nemyslí vážně, ale teď nakonec sundal masku a řekl, co mu doopravdy leží na srdci! A že svého šéfa vůbec nešetřil! To je kolík!
Lépe by to člověk opravdu neřekl. Miloš Zeman už na začátku svého prezidentování předvedl majstrštyk vůči hned dvěma politickým stranám. Dne 15. března 2013 na sjezdu ČSSD v Ostravě řekl delegátům, kteří ho vítali s očima zalitýma slzami dojetí a nezištné lásky (říkám to jako svědek): „Jako občan Miloš Zeman si přeji vítězství sociální demokracie v příštích volbách (potlesk vestoje).“ ZDE
Chtěl si tak pojistit hlasy sociálních demokratů pro své plánované druhé volební období na Hradě. Ale vůbec mu toto pukrle nezabránilo v tom, aby za pouhých osm dnů veřejně ubezpečil, že jeho hlas má ve volbách jistý, úplně jinou stranu ZDE. To víte, co je doma, to se počítá, a našinec si nemůže dovolit být příliš vybíravý.
Co tam máme dál? Poníženého sluhu byznysových kruhů? I toto sedí. Kdo je Petr Kellner? Nejbohatší český podnikatel. Kdo mu jde na ruku? Prezident Miloš Zeman. Řeší s ním na veřejně oznámené schůzce zájmy Kellnerovy PPF v Rusku, Číně a USA. Bere si ho s sebou k čínskému prezidentovi. Letí jeho letadlem zpátky z Číny do Česka. Pak možná pod vlivem atmosféry jednání s nejbohatším byznysmenem vypouští z úst výroky, jako že stovka denně za hospitalizační poplatek žádného důchodce nezabije, byla zrušena chybně a měla by se vrátit.
A kdo je druhý nejbohatší podnikatel v Česku? Andrej Babiš. Ten, kterého by Zeman navrhl na Nobelovu cenu pro ekonomii, ke kterému jede na vyšetřované Čapí hnízdo s demonstrativní návštěvou a kterého vychvaluje při jeho vyhození z funkce ministra financí slovy přízně, jimiž by kdekterý mladík mohl – po lehké úpravě aktérů – lichotit uháněné slečně. Načež po svém prvním zasedání vlády sdělí Babišův nástupce na financích Ivan Pilný, že státní kasa je prázdná.
Prostě nezbývá než smeknout před hradním mluvčím, který dokázal ve stručné větě vystihnout některé zvláštnosti chování prezidenta... Co prosím? Tady mi říkají, že to bylo jinak… Že Ovčáček takto častoval nikoli svého šéfa Zemana, ale prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše ZDE. A že to možná udělal z přemíry horlivosti.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Co na to říct? Asi tohle: Kdyby horlivost nadnášela...