Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Gorby odešel na věčnost

Michail Gorbačov žil tak dlouho, že se pro lidi, kteří nezažili dobu jeho aktivní působnosti, dostal do archivu dávno minulých dní. Jiní si ho naopak dobře pamatovali.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Pro mladší, často sečtělé a jinak vzdělané lidi se staly zdrojem znalostí o tomto muži zpravidla neoriginální, druhotné, neúplné, často zkreslené informace, které navíc nezískali přímo z ruského prostředí, ale prostřednictvím angličtiny, protože rusky neumí. Pak bez váhání šířili převzatou představu, že Gorbačov byl vrah a nejvyšší komunista.

Pamětníci se lišili. Ti, kterým rozbil komunistický ráj, dštili nenávist. Ti druzí, kteří měli v paměti, jaká byla jeho role v tom, že dnes se v Česku žije úplně jinak než v ČSSR, vyjadřovali úctu a vděčnost.

Když odejde vskutku historická osobnost, vždy se vynoří kontroverzní pocity. Kdyby Gorbačov neudělal nic, nevyvolával by žádné emoce. Když jsem jej pozoroval zblízka v roce 1997 v Praze na pohřbu jeho spolužáka a přítele Zdeňka Mlynáře, nešlo přehlédnout známky, které na něm doba zanechala.

Ano, do konce života se nenaučil mluvit spisovně rusky, měl silný jižní přízvuk. Ano, nezapřel manýry aparátčíka ani sebejistotu, která nemusela být příjemná. Ano, nevím, jestli bych s ním chtěl jít na pivo. Ale koho to bude zajímat z hlediska velkých dějin?

Paradoxně a smutně nemohl Gorbačov zemřít v příhodnější dobu, aby ti lidé, kteří mají oči nezaslepené tou či jinou formou nenávisti, nespatřili v ryzí podobě, co by je – a celý svět – čekalo, kdyby se v čele SSSR v roce 1985 ocitl typický ruský vládce.

Stačí říct Putin, stačí říct Ukrajina. Málo se to připomíná, ale Gorbačov měl tehdy v ruce stejný, ne-li větší bič, než který dnes svírá v pařátu Vladimir Putin. A kdyby se Gorby nevylomil z řady ruských kruťasů na trůnu, žádnou svobodu bychom tady neměli.

Alexandr Puškin napsal v dopise Pjotru Vjazemskému v roce 1825: „Dav… se ve své podlosti raduje ponížení vysokého, slabinám mocného. Při odhalení kdekteré mrzkosti je nadšen. Je malý jako my, je mrzký jako my! Lžete, ničemové! Je malý i mrzký, ale ne jako vy, nýbrž jinak.“ To je k poznámkám, že Gorby nebyl žádný anděl.

Samozřejmě že nebyl. Nikdo není. Michail Sergejevič Gorbačov byl dítětem své doby a své země. Toto dítě se ale době a zemi výrazně odrodilo směrem k svobodě a lidskosti. Proto je v Rusku tak nenáviděn. Bez něj by svět vypadal jinak, pokud by vůbec existoval. Odešel na věčnost, ale zůstane mezi největšími osobnostmi dějin. R. I. P.

Související témata:

Výběr článků

Načítám