Článek
Ta pasáž zněla: „Doprava jdou lidé, pro které je nezbytná svoboda a možnost uplatnit své schopnosti bez podřízení vrchnosti. Doleva vede cesta pro ty, kterým je svoboda platná jako mrtvému zimník, protože netouží po ničem jiném tak silně jako po jistotách pro sebe a po trestech pro úspěšnější. K tomu snesou, ba budou vyžadovat vůdce s pevnou rukou, jehož moudrost bude nad jejich chápání.“
Někdo se urazil, že jde o dehonestaci levice. Autenticky levicově smýšlející pan Antonín Růžička však mou myšlenku vystihl přesně, za což mu jako autor vřele děkuji, protože je příjemné mít chytré čtenáře, i kdyby se naše názory lišily.
Napsal: „Pan Mitrofanov podle mě opět naráží na to své rozdělení lidí do dvou skupin bez ohledu na postavení, které proti sobě vedou studenou občanskou válku.“
Precizně vystižené. A dveře, které vedou doprava či doleva, tam byly především pro rozlišení. Nešlo napsat, že jedny vedou nahoru, druhé dolů anebo že jedny vedou dopředu a druhé zpět. Ale když jsme u té levice, nedá mi to a zeptám se: A ta je prosím kde? Míním tu levici, jejímž stoupencem je Antonín Růžička, tedy levici demokratickou.
Sám pan Růžička v diskusi napsal: „Já bych za normálních okolností volil socany, za které mimo jiné kandiduje řada osobností, které bych bez váhání podpořil v kterýchkoli volbách. Ale se Zaorálkem v čele kandidátky prostě nemůžu, na to mám alespoň elementární sebeúctu, aby mi v tom zabránila.“
Tomuto pevnému ukotvení patří můj respekt. Akorát že, nic ve zlém, je takový postoj v současné době pro kočku, i kdyby byla stokrát levicová. Demokratická levice, která by měla šanci něco doopravdy udělat, v Česku není a sotva vznikne.
Je tu jen fata morgána, která se tetelí v horkém mozku autentických demokratických levičáků z dávných dob. Jenže ČSSD je dnes ležením politických invalidů a SOCDEM není ani dvouprocentní.
Zabýval jsem se původní ČSSD dlouhá léta. K tomu, aby se stala relevantní systémovou stranou, jí chybělo dostatečné množství relevantních systémových členů a voličů. Ve skutečnosti šlo o útočiště zhrzených existencí, kterým nevyšel start v nové společnosti, vedených neobyčejně schopným egomaniakem.
Konec ale přišel ve chvíli, kdy zástupci tohoto proudu zlikvidovali pokus autentického socana Bohuslava Sobotky o vytvoření relevantní systémové strany a pak i Sobotku samotného. Od té doby jde o neschopné napodobitele pána většiny jejich původních voličů, Andreje Babiše.