Očima Saši Mitrofanova: Dva poutníci politickou pouští

Proč jsem je ale v titulku nazval poutníky zrovna politickou pouští? Protože nejsou v žádné oáze ani momentálně nepatří ke stálé karavaně. Nějakou chvíli bude trvat, než poznáme my, diváci této show, jak v poušti obstáli.

Lze samozřejmě vést filozofickou debatu, zda je politika z definice pouští. Na to jsou různé názory, často protichůdné. Můj je, že politici musí pracovat s masami lidí, což je vždy nadbíhání tomu nejhoršímu, co se v jedincích objevuje a dere na povrch, když se spojí v masy. Kvetoucí zahrada to v konečném důsledku není. Naopak se tato krajina dost často mění ve skládku, na níž shánčliví spoluobčané hledají ještě použitelné haraburdí, aby ušetřili a neztratili jistotu teplého smrádku.

Kalousek je mistr řemesla. Dá se říct poslední mohykán. Může vyučovat umění politických šarvátek a vést seminář Čteme Machiavelliho. I proto se jako čert kříži vyhýbá jakémukoli potvrzení, že opravdu míří k založení nové politické strany. Zároveň si nechává záležet na tom, aby si každý zájemce o téma myslel, že Kalouskova strana je na spadnutí.

Hypoteticky vzato vzniknout může. Ale mohu-li k tomu učinit poznámku, narazí na problém, který jsem nastínil v předchozích odstavcích. Kalousek nenechává nikoho na pochybách, že by vložil své jméno a autoritu pouze do formace, která by tvrdě zatočila se stěžovateli na osud a nemakačenky, jimž by neváhal vzít ty jejich jistoty ve jménu záchrany ekonomiky, jejíž krach by dopadl nejtíživěji právě na tyto vrstvy.

Komplikované, viďte? Zřejmě i proto do toho Kalousek ještě nepraštil. Vždyť občanů, kteří by takovému programu dali volební hlas, není v tradičně plebejské společnosti tolik, aby rozhodovali o jejím vývoji. Fialova vláda se příznivců jistot zřetelně bojí, takže jim spíše nadbíhá. Riskuje sice, že ji nakonec pohřbí, ale co už. Každý je svého štěstí strůjcem.

Jan Lipavský to má jednodušší než Kalousek. Na jednu stranu se musí vypořádat s nenávistí bývalých spolustraníků, pro něž je zrádce Velké pirátské ideje. Ale Lipavský chtěl vyhodit z partaje komouše, takže jeho tato komunistická rétorika rozhodí jen stěží. Bude teď sloužit zemi jako ministr zahraničí a po sněmovních volbách se uvidí. Ostatně v mezinárodních organizacích je také dost možností, jak by se člověk s takovým backgroundem mohl uplatnit.