Článek
Bylo jich velmi málo. Přesto právě odtud vzešel Václav Havel, který má obrovskou zásluhu o stát: docílil vstupu České republiky do NATO a EU. Bez toho by dnes svobodného Česka pravděpodobně nebylo. Chvělo by se v podobné situaci jako dnešní Moldavsko či Gruzie, které neví dne ani hodiny, kdy se stanou terčem otevřené ruské agrese. A možná by bylo Česko i v pozici dnešní Ukrajiny.
Symbolický význam výročí 17. listopadu 1989 z něj už udělal národní mýtus. Nebyl to ve skutečnosti žádný boj za svobodu, v němž zvítězil hrdinný lid nad silami zla. Svoboda byla tehdejšímu Československu nabídnuta, protože ležela na chodníku a šlo jen o odvahu ji zvednout.
Většina obyvatel však raději čekala, až to shýbnutí pro svobodu bude na tuty bezpečné. Až když zjistili, že vedle nich zbývá v padajícím sovětském bloku jenom Rumunsko a že už je dovoleno jít se bouřit do ulic, do těch ulic vyběhli.
Někteří pak byli papežštější než papež. Průbojní zástupci šedé zóny, z jejichž řad vyčnívali Václav Klaus a Miloš Zeman, se hbitě přidali k nepočetným disidentům a za pár let převzali moc se vším všudy. Dál už příběh zná každý, kdo tehdy v zemi žil.
První zkouška v listopadu 1989 nevyžadovala přípravu ani oběti. Svobodu stačilo zvednout. Zbytky včerejších utlačovatelů byly stejně zbabělé, jako byla ještě den předtím většina těch, kteří jim za nových podmínek veřejně spílali.
Včerejší papaláši pustili moc z rukou, a dokonce pokorně zvolili Václava Havla prezidentem. Jelikož byl jejich systém založen na všepronikajícím strachu, měli ho ze setrvačnosti i z nových vůdců a očekávali přísné potrestání.
Obdobně se cítily statisíce lidí, kterým se novoty nelíbily ani za mák. Zůstávali ale vystrašení v úkrytu a projevovali se jen mezi svými. To dnes se tato sorta spoluobčanů nebojí ničeho. Jednak za ta léta pochopili, že trest, který očekávali a byli připraveni schytat, nikdy nepřijde. Jednak už dlouho mají mocného ochránce, maják a řídícího důstojníka v podobě Putinova Ruska.
Třiatřicet let po listopadu 1989 je tady válka rozpoutaná patronem českých dezolátů. Je to druhá zkouška svobody, tentokrát naostro. Válka neskončí zítra ani v nejbližších letech. Teprve nyní se ukáže, jestli si Česko svobody váží a jestli je s to volit osobnosti schopné přijmout výzvu této doby.
Dění ze 17. listopadu v pražských ulicích
