Článek
Jedna z těchto zpráv je zde.
Ale proč Honza Zeman? O tom za chvíli. Začnu tím, že se ukazuje neschopnost tohoto typu opozice najít styčné body tak, aby ustoupily do pozadí osobní zájmy a zvítězilo sjednocení kvůli společné věci, chcete-li myšlence. Není tomu jinak ani u dalších hráčů na tomto poli. Shodné choutky stát se hegemonem nového uspořádání jsou patrné v chování představitelů ODS i Pirátů a i malá KDU-ČSL neví, zda jí její svéráz dovolí s někým spolupracovat.
Když se podíváme na vývoj volebních preferencí, připomínají tyto vášně počínání lovců, kteří si dělí kůži medvěda, který zrovna sedí nad nimi a s pohrdlivým smíchem na ně čas od času s chutí plivne. Proč? Protože dokáže zmobilizovat typy jako Honza Zeman. Sice jde tvrdě za kořistí, ale zároveň zbavuje Honzy odpovědnosti za volbu cesty, protože ji klestí on a Honzům dává nejen obživu či důchody, ale i důvod existence: být proti jeho nepřátelům, bránit jedinou správnou cestu.
Občas se provalí, jak těmi Honzy ve skutečnosti pohrdá. Jako například v kauze „Bavíme se na večírku a chudoba u PC na fotkách!“ zde. Ale nejspíš převáží podřízenost většímu psovi, který má vždycky navrch.
Před 54 lety vyšlo jedno z mnoha prorockých děl bratří Arkadije a Borise Strugackých. V českém překladu má název Dravci mého století, doslova je to ale Dravé věci století. Spisovatelé předpověděli stav, který teď zažíváme nejen v Česku:
„Pitomce tu hýčkají, pitomce si starostlivě pěstují, pitomce hnojí a šlechtí… Pitomec se tu stal normou – nechybí mnoho a stane se ideálem, kolem kterého budou doktoři věd plesat rozjásanou besedu. A tisk tu rozjásanou besedu tančí už dnes. Ach, jak jsi báječný, ty náš pitomče! Ach, jak jsi bodrý a dobře živený, pitomče. A jaký jsi, pitomče, optimista, jak jsi moudrý, pitomče, jak vytříbený máš smysl pro humor a jak hravě dokážeš vyluštit křížovku …! Hlavně si nedělej žádné starosti, pitomče, všechno je tak dobré, tak ohromné…“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Proti těmto věcem, proti Honzům Zemanům nesvedou nic dobromyslní demokraté, kteří se notabene nedokážou dohodnout ani mezi sebou na vzájemné spolupráci. Dravé věci století se podřídí jen dravcům.