Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Dnes polopaticky

Čtenářka Anna Váchalová si postěžovala: „Škoda, že pořád píšete v takových složitých opisech a připodobeních, pane Mitrofanove, že se vždy musím domýšlet, co které Vaše vyjádření znamená. Možná trochu více polopatičnosti by mohlo být ku prospěchu nejen mně, ale i těm, kterým je Váš dnešní příspěvek… určen.“ Vycházím vstříc paní Váchalové. Dnes to bude polopaticky.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Lopata první. Sněmovní volby by podle zářijového průzkumu Kantaru vyhrálo hnutí ANO s 33,5 procenta hlasů. Vládní koalici Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) výrazně odcházejí voliči. Podle analytičky Nikoly Kopáčové je ztrácí zejména ODS. Přecházejí k ANO, SPD, Svobodným nebo Přísaze.

Proč jsou voliči stran koalice nespokojení? Zcela polopaticky to rozvedl uživatel Twitteru Karel Vála ve svém poselství na adresu premiéra a předsedy ODS Petra Fialy.

Všimněte si ale, prosím, že Karel Vála, při vší nespokojenosti, nepatří k dezertérům z řad voličů demokratických stran. Co to znamená?

Vysvětlí nám to lopata druhá.

Mnohokrát jsem citoval mimořádně výstižný výrok tehdejšího rektora VŠ, nyní senátora a ministra Mikuláše Beka o tom, čím je český národ: „Je pravda, že my Češi jsme plebejský národ. V důsledku historických okolností jsme přišli nejprve o aristokratické, později o měšťanské elity. Prakticky každý z nás tak má kořeny někde ve venkovské chalupě. Toto naše plebejství však má dvě tváře.

První z nich je plebejství lokajské, které se sklání před vrchnostmi či despociemi, ať již se historicky objevily na západ, či východ od nás. Svoji servilitu vůči silnějším pak lokajství kompenzuje pohrdáním slabšími či odlišnými, ať již to byli v minulosti Židé, nebo dnes uprchlíci a migranti. Toto lokajské plebejství pak s chutí nedodržuje a obchází společenská pravidla či zákony, když se nikdo nedívá nebo je zaručena beztrestnost.

Naše české plebejství ale má i druhou stránku, jíž je plebejství svobodné, které se osvobodilo prací a vzděláním. To ztělesňují životní příběhy osobností, jako byli František Palacký, František Rieger nebo Tomáš Garrigue Masaryk. Plebejství hrdé, sebevědomé, otevřené a také připravené pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje.“

Pravdivost Bekovy definice se potvrzuje každým dalším dnem, který žijeme. Propast mezi dvěma druhy plebejství narůstá. Lokajům mává z dálky jako cíl russkij mir a Hamás, hrdí plebejci se zabejčeně drží demokracie.

Proto lopata třetí. Dezertéři od demokratických stran se jen pomýlili a vracejí se do svého lokajského smrádku a teplíčka.

A lopata čtvrtá, závěrečná. Pokud se Fialova vláda rázně nepřihlásí k hrdým plebejcům a nevyhlásí lokaje za svoje nepřátele, skončí v čeledníku dějin. S lopatou v ruce.

Související témata:

Výběr článků

Načítám