Článek
Soud rozhodl. Babiš je nespokojen. „Nemám co komentovat, soudní rozhodnutí budu respektovat, i když s tím nesouhlasím. Proto v této věci podám ústavní stížnost,“ řekl. Ústavní soud má tedy z Babišovy vůle řešit, zdali rozhodnutí, že Kalousek nezabil lidi „cez padáky“, nenarušuje Babišovo právo na svobodu projevu a jestli obecně v tomto případě nedošlo k porušení české Ústavy tím, že Nejvyšší soud dospěl k názoru, že Babiš lhal.
Je bezesporu jen na Ústavním soudu, zda tento podnět přijme, zda se jím bude zabývat a k jakému závěru případně dojde. Mne jako občana, který Babiše vidí a slyší již pěknou řádku let, nikoli pouze v této souvislosti, však hned napadlo, že je ve skutečnosti synem paní Jechové.
Paní Jechová se, jak známo, nechala řídit názorem Máni. Máňa totiž dobře věděla, co je a co není směroplatný. V ANO je hodně členů a určitě někdo mohl uklízet na Ústavním soudu, a tím pádem vědět, že tam podobný případ jako ten s Babišem měli. Andrej Jech to tedy zkusí.
Když už jsme u té normalizace. Před pár dny jsem studijně zhlédl Ženu za pultem a chtělo se mi křičet: „ANO! ANO! ANO!“ Nespornou dědičkou Anny Holubové je bezkonkurenčně Alena Schillerová. Je to stejný typ dokonalé hokyně, který se v minulém století za obou totalit vyznačoval oddaností straně a vůdci. Zástupce Vilímek byl celý Karel Havlíček. Pouze Vladimír Menšík svým hereckým kouzlem dosáhl toho, že nepřipomínal ze současné kohorty Babišových lidí nikoho. Nejspíše proto, že byl osobnost.
Jinak šlo o stejnou strukturu podřízenosti. O všem rozhodovala strana, i nejvyšší představitele Husáka a Štrougala nám seriáloví tvůrci ukázali coby camea. Doba se mezitím změnila a změnili se i vůdci. Tehdy ve svých projevech nebyli kdovíjak chytří, ale alespoň šest hodin neblili slova jako Babiš ve Sněmovně.
V Ženě za pultem byl všudypřítomný vlašák. Furt tvrdili, že je čerstvý, ale já jeho pachuť mám na jazyku i po těch letech. Dědici Anny Holubové z ANO nám chtějí vnutit vlastní utrejchy. Děkuji, nechci.