Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Co vyhazuje bouře na břeh

Viděl jsem nejednou mořský břeh po bouři. Je tam strašně sajrajtu. V rozbouřených vodách se dostává na povrch různé svinstvo. Pak se ocitne na břehu. Když je toho svinstva opravdu hodně, může se původně poklidná pláž změnit v nechutnou skládku.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Máme teď rozbouřený svět. Je na zlomu epoch a nemyslím si, že je to ode mě nadsázka. Rozhoduje se – především na bojištích Ukrajiny a také za nějakou dobu u volebních uren v USA –, zda se bude lidstvo vyvíjet, anebo couvne zpět do vlády lží, primitivnosti, rozkazů a násilí. Jako vždycky v nejistých či zlomových dobách se obnovují naděje, že se problémy dají řešit jednoduchou nebo spíš primitivní cestou, a zhmotňují se v chování mas a jejich pastýřů bažících po neomezené moci.

Česko není výjimkou, je dokonale uvnitř tohoto procesu. A to z obou extrémních konců. Co tím míním?

Nejdříve toto.

Jen připomínám, že jde o voliče, o jejichž uchvácení má evidentní zájem Andrej Babiš v císařových nových ultrakonzervativních šatech. Nejen na základě citované informace, ale ze sledování aktivit předmětné voličské skupiny a pastýřů, kteří mají zájem o stádo tohoto typu, může každý dospět k závěru, jak jsou na tom tyto bytosti ohledně intelektu, přejícnosti, duševních vlastností a pozice na škále chytrý člověk–blbec.

Tento extrém v dobách neklidu je však tak jasný, že ho snad nepopře ani Karel Promluv (míním tím Karla Havlíčka z hnutí ANO). Pokud někoho napadla paralela s postavou zvanou Pepek Vyskoč, ať si tu paralelu nechá dle ctěné libosti. Pan Havlíček neskáče. Anebo skáče jen tak, jak Andrej Babiš píská, a Babiš není žádný vachmajstr, páč byl předseda vlády.

Zmínil jsem ale před několika řádky dva extrémní konce procesu zprimitivnění společnosti. Který je ten druhý? Týž jako vždycky v podobné situaci. Neboli, jak pravili klasici, stále kvoká, stále kvoká…

Na tohle platí jednoduchý test. Představte si v dnešní době výrok: „Nehájím nacismus, ale antinacismus mi vadí.“ Jde to stěží, viďte? Přitom je to prašť jako uhoď. Komunismus a nacismus jsou bratranci. Za režimy, které z nich vznikly a opíraly se o tyto ideologie, se táhne stopa z krve desítek milionů nevinných lidí, které za jásotu primitivů a pomoci kariéristů zlikvidovaly.

Znám námitku, že žádný komunismus ještě vybudován nebyl, že je to teprve věc světlých zítřků. Zde mohu ocitovat ikonu tohoto učení a zopakovat, že takto uvažují užiteční idioti. Slouží pastýřům stád, kteří baží po neomezené moci.

Výběr článků

Načítám