Článek
Polední shrnutí událostí: ANO chce, aby ČSSD vypovědělo koaliční smlouvu. Andrej Babiš tak hodlá pomoci Miloši Zemanovi. V okamžiku vypovězení koaliční smlouvy by Zeman řekl, že je dobře, že ho premiér uposlechl, protože pravdu může mít pouze on, prezident. Převzal by iniciativu. To Sobotka nepřipustil.
Trvá na ústavním řešení. Prezident musí odvolat ministra financí. Zeman ústavu podle svých slov četl, ale bůhví jestli neuvízl někde vlevo dole a k příslušnému článku se nedostal. Místo činů hlavy státu se totiž chystá do Číny a za Vladimirem Putinem.
Z této zdánlivé pěny dní se rodí pravidla, podle kterých budou jednat nejen politici, ale celá společnost. Situace je přehledná. Proti sobě stojí většina politické reprezentace a již zmínění bratři v despotickém triku.
První trvají na dodržení Ústavy České republiky. Zeman a Babiš naopak vnímají jenom sebe a své zájmy. Naštěstí z nich vypadl nejeden signál, jak by zacházeli s lidmi, kdyby se jim podařilo zbourat pravidla a vrátit právo silnějšího. Snad jen hodně krátkozraký člověk to nevidí.
Demokratická společnost je plná chyb. I za kvalitních zákonů v ní mívají vliv, často nadměrně velký, nepříliš kvalitní lidé. Ale je tu stále možnost opřít se o pravidla a pokusit se o nápravu. A to nejen ve vyšší politické sféře. Vždyť politiky svobodně volí obyčejní lidé. Mají plné právo je znovu nezvolit. Když ale pole ovládne despota, dopadá to jako v Rusku, kde svobodné volby již neexistují. Zeman zrovna místo plnění svých povinností vyplývajících z české ústavy jede za Putinem.
Despota stahuje pod sebe rozhodování o osudech lidí, na které by v demokracii neměl nikdy nárok. Jako Babiš na nahrávce s otevřeným policejním spisem. Odpůrce jednoduše ničí. Jeden ze způsobů předvedl Zeman už před lety. ZDE. Domyslet si, co by udělal, kdyby nebyl omezován pravidly, lze snadno. Jenom hrození holí by to jistě nebylo.
Lidé ale mohou říci: „Co je nám do toho, ať si tam nahoře klidně vypíchnou oči, nás se to netýká.“ Jak se to vezme. Dnes vám právem pije krev kdejaký neochotný úředník. Máte ale možnost si na něj stěžovat a z pravidel státu vyplývá, že máte pravdu vy.
Já vím, ještě ten boj vybojovat. Ale představte si, že budete žít v zemi, kde bude takovým úředníkům záležet i formálně už jenom na tom, aby se zavděčili šéfovi. Protože tady nebude stát, ale soukromá firma s Babišem v čele a Zemanem jako designérem neexistujících demisí.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.