Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Česko, pro tebe všecko? Ale jdi, ty kecko

2. 5. 2024, 11:43

Ve středu se na sociálních sítích nosilo vzpomínání, kde kdo byl v den před dvaceti lety, v den vstupu České republiky do Evropské unie. Já mám na dobu kolem tohoto výročí jednu vzpomínku bezprostřední a jednu zprostředkovanou.

Článek

Bezprostředně to byl tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla na pražském Hradčanském náměstí, kde probíhala oslava úspěšného referenda o vstupu do EU. Upoutal pozornost tím, že spolu s Jiřím Suchým zpíval z pódia Babeta šla do světa.

A 1. května 2004 šlo o zážitek zprostředkovaný, to tehdejší prezident Václav Klaus odešel na Blaník a nesměl ani naznačovat, jak se ke vstupu do EU staví.

Špidla teď stojí v kampani SOCDEM vedle lídra Lubomíra Zaorálka, který mluví, jako kdyby nacvičoval roli agitátora v remaku Majora Zemana z období 1945 až 1948. Klaus teď konečně řekl, že pro vstup nehlasoval.

Tehdy nevystupoval Klaus úplně prokremelsky, i když respekt k Rusku v jeho postojích byl přítomen. Teď je to krása bez závoje, myslí to s Ruskem upřímně a s EU se neztotožňuje.

Špidla mezitím byl evropským komisařem, a ačkoli nikdy neopustil levicové přesvědčení, stafáž pro generátor agitačních decibelů nedělával. Ale časy se mění, lidé se vybarvují. A je před volbami do Evropského parlamentu.

Proč jsou důležité, zdůraznil před několika dny politik, který je v našem regionu momentálně ve své funkci nejrozhodnější, polský premiér Donald Tusk.

„Pokud Evropa, tedy Polsko a celý Západ nebudou schopny udržet Ukrajinu jako stát nezávislý, integrovaný, bez územních a politických koncesí ve prospěch Moskvy, pokud se nám to nepodaří, pokud budeme tak rozdělení, jak je to občas až pohoršujícím způsobem vidět, a to nemluvím jen o Polsku, mluvím o celém západním světě, pokud se ukážeme jako neschopní zorganizovat obranu na území Polska a celé Evropy, pak bude válka, Rusové se na Ukrajině nezastaví,“ uvedl Tusk.

Rozšířil bych to. Pokud do Evropského parlamentu bude zvolena většina chcimírů všech odstínů, kteří jsou reálně ruskými pomocnými silami v Evropě, poskočí i Česko ke stavu, kdy bude otevřeně hrozit nová normalizace pod stále stejným patronátem z Východu.

Ostatně se jako spása pro Česko nabízí hnutí pod vedením osvědčeného normalizačního, nyní českého vlastence, který se hlásí k národu, jenž „je geneticky určen k tomu, abychom hráli větší roli než doposud“. Nad touto filozofií si podávají ruce Joseph Goebbels s Alexandrem Duginem. Ale lehkověrní mají naletět na výkřiky, že takové hnutí pracuje pro jejich dobro.