Článek
Tam převládají pohodáři. V jejich vzájemných debatách často dochází na to, jak je to na BlueSky fajn, když tam ještě nestačilo dorazit vše, co jim vadí na Twitteru. A sice veškerá špína, hnus, dezinfo soukromé české, státní ruské a jiné, pak zakomplexovaní jedinci, nešťastníci vylévající svůj vztek kvůli podělanému životu na každého, kdo jde kolem, a také polopitomí a zcela pitomí zástupci polopitomých a zcela pitomých voličů, kteří tam rovněž nechybí…
Je to všechno pravda. A tak se na síti bez těchto ingrediencí povídá o věcech milých, měkoučkých jako jehněčí rouno, zábavných jako pejsek hrající si za parného dne na dobře upraveném trávníku s hadicí, z níž stříká voda – a taky bohužel bezvýznamných pro chod velkého světa. Nic proti tomu, když chce někdo před tímto světem utéct. Jenže utéct není kam, dokud člověk žije.
Špína, krev, hnus, procesí idiotů, kteří zrovna teď, po třicetiletém odmlčení od své minulé epizody, pochopili, že opět můžou řídit svět prostřednictvím svých protřelých a všehoschopných vůdců, to je – ač je mi líto, že to musím napsat – ta skutečná aréna, na které se odehrává zápas, jehož výsledek v konečném důsledku zasáhne i ty, kteří se snaží utopit napětí v řečech o banalitách všedního dne.
Ctím jednu knihu, která obsahuje popis chování lidí, jež se se staletími nemění. Ve druhé části je tam ústřední hrdina, který hodně mluví a sem tam se dostane do kontroverze sám se sebou. Jenže tohle se mi od něj líbí: „Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!“
Podle jakého měřítka toto rozdělení probíhá? Pokaždé jinak. Momentálně se snaží ti, kteří nemají na to, aby žili v budoucnosti, vrátit minulost, v níž, jak věří, se měli dobře, protože se chytřejší a aktivnější nemohli mít líp než oni. Slovenská epizoda seriálu právě proběhla. Následuje polská, jednou přijde ta česká. Zdánlivě až za x měsíců, ve skutečnosti zanedlouho.
Tuto úvahu jsem napsal proto, že mám silný dojem, že zdaleka ne všichni lidé, kteří by v Česku nemuseli žít s čumákem vyvráceným dozadu, pochopili, o jak závažnou srážku jde a půjde. Času je málo, a proto ten spěch©.