Článek
Stálým čtenářům a čtenářkám mých textů je jasné, že chodím do společnosti lidí, kterým nejvíce ze všeho záleží na tom, aby Česká republika zůstala svobodnou zemí. Mezi dezoláty, chcimíry či mloky nemám důvod chodit, protože jsem hodný člověk a v žádném případě jim nechci způsobit újmu na těle a duši vyplývající z mé přítomnosti v jejich bezprostřední blízkosti.
Co ale vede mé protějšky k pocitu olověného srdce při pomyšlení na volby do Sněmovny v roce 2025? Nevím, zda si to uvědomují všichni z nich, ale objektivně vzato jde o fakt, že žijí v Česku. Což je, též objektivně vzato, mnohem větší terno, než kdyby žili v současném Maďarsku nebo nedejbože na Slovensku těchto dnů. Ale společnost nemůže překročit svůj stín. Tento historicky podmíněný stín v podobě pokusů udělat z Česka další Maďarsko nebo Slovensko tady je. Tento stín se bude snažit v příštích sněmovních volbách padnout na důležité státní a veřejnoprávní instituce a obarvit je na kremelsko.
Minulý pátek bylo 85. výročí paktu Molotov–Ribbentrop. SSSR až do chvíle, kdy to udělal Michail Gorbačov, nechtěl přiznat existenci tajného dodatku, podle kterého dva dravci rozdělovali mezi sebou tehdejší Evropu. Dnešní Rusko Vladimira Putina je na tuto dohodu dvou vrahů naopak pyšné.
Putin je vůči Západu tak vzteklý proto, že doufal a stále doufá v remake staré dohody. Zatím ostrouhal, ale může doufat v pakt Putin–Trump za podpory západních politiků stejné krevní skupiny. Rozdělení světa a panování na „svém teritoriu“ je přirozený způsob myšlení ruské věrchušky a model světa uznávaný většinou obyvatel RF.
U nás jej hlasitě či tiše uznávají a podporují hnutí a strany, které jsou dnes v opozici, a jejich voliči. Čekají na čas Č a hodinu H a doufají, že v okamžiku voleb svobodu porazí.
Dnes víc než kdykoli jindy platí Čapkova slova na rozloučenou:
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“