Článek
Jak se Babiš otrávil Hřibem zde.
O předmětu sporu se vede debata i mimo politický prostor. Za pozornost stojí twitterové vlákno zde. Musí se ale přečíst od začátku až do konce, aby bylo jasno, že si v lecčem můžou primátor s premiérem podat ruce.
Forma konfliktu však byla neobvyklá. Teď nemám na mysli primátorovu nabubřelost, kterému prý leží na srdci blaho Pražanů. To je výrazivo, které už delší dobu slýcháme od premiéra, kterému prý leží na srdci blaho všech obyvatel České republiky. Ostatně víme, že mladí revolucionáři se stávají starými hofráty a u někoho to nezabere moc času.
Srážka Zdeňka Hřiba s Andrejem Babišem je střet, ke kterému dříve nebo později muselo v politice dojít. Pirát Hřib do toho jde jako na otevřenou zteč. Neskrývá své pohrdání Babišem kvůli jeho podnikatelské a politické činnosti, dává to naopak okatě najevo. Nevybočuje tak z trendu Pirátské strany, která předem ví, kdo je v politice lump, aniž k tomu potřebuje formální posvěcení soudem. Na okraj je ovšem třeba poznamenat, že po dnes zveřejněném odůvodnění, proč zastavil státní zástupce Babišovo stíhání v kauze Čapí hnízdo, kde text vypadá jako řádění šimpanze s tuší, tolik je tam začerněných míst, získá nejspíše tento přístup Pirátů sympatie.
Hřib ale není ve zviditelnění podobného střetu sám. Ještě před ním to byl starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), který si nebral vůbec žádné servítky, když řekl, že ve věci Koněvův pomník se z Pražského hradu vylinul hnus zde.
Jenže pojmout tento konflikt pouze jako generační by nejspíše nebylo přesné. Není pochyb, že jak s Hřibem vůči Babišovi, tak s Kolářem vůči Hradu by vřele souhlasili příslušníci různých generací, mladší i starší. A stejně tak by se našli starší i mladší spoluobčané, kteří by nikdy v životě nic takového nahlas neřekli ani to nepodpořili.
Ve společnosti dozrála tvrdá srážka hodnot. Jedna strana střetu je jasná, zastupují ji Zeman a Babiš (a další všelijak kolorovaní). Co ale vyznávají jejich oponenti? Piráti se nepodobají TOP 09, ODS je zas někde jinde, lidovci střeží grunty, ČSSD přežívá a STAN momentálně má vyhraněné vedení, ale zítra ho mít nemusí.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Klasik to před 160 lety popsal takto: „Vnitřní stav jeho duše bylo možné přirovnat k rozebranému stavení, které bylo rozebráno proto, aby právě z něj bylo vztyčeno stavení nové; nové však nebylo ještě zahájeno, protože nedorazil od architekta určující plán a pracovníci upadli do rozpaků.“ Gogol.