Článek
Příklad předvedl prezident Petr Pavel v rozhovoru pro podcast PoliTalk. Pokud by prezidentovo hodnocení postojů Andreje Babiše v otázkách bezpečnosti České republiky poslouchal člověk, který nikdy předtím neslyšel žádný Babišův projev v původním znění, měl by zdánlivě nárok na slavnostní bouchnutí šampusu.
Vypadalo to totiž, že kdyby se naplnilo Babišovo nedávné přání, aby se po podzimních volbách stal předsedou nové vlády, nemusel by nikdo rozumný v zemi mít obavy, že jeho kabinet sníží míru bezpečnosti českého státu v porovnání s úrovní, které dosáhlo a kterou plánuje Fialova vláda.
Prezidenta lze pochopit. Od začátku svého mandátu se usilovně snaží o neutralitu vůči sporům voličů a jimi vybíraných stran. Nechce si znepřátelit žádnou voličskou skupinu ani žádný politický subjekt. Musí se totiž přichystat na soužití s exekutivou a parlamentem, které může nastat po podzimních volbách za zcela změněných podmínek, a pak by potřeboval značnou společenskou podporu. Proto nasvítil Babiše z té dobré stránky. Diplomaticky pomlčel o té špatné.
Naopak klasik už o ní věděl: „Vy mě ještě neznáte,“ křičel poznovu Andrej Babiš, „vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?“ Samozřejmě Jaroslav Hašek nenapsal „Andrej Babiš“, nýbrž „poručík Dub“. Ale byl to vynikající spisovatel, mohl vidět dopředu.
Petr Pavel, už bez diplomacie, vyzdvihl ve zmíněném rozhovoru tři body, které jsou základem chápání bezpečnosti České republiky. Zaprvé. Největším ohrožením české společnosti je agresivní Rusko. Zadruhé. Nelze zpochybňovat podporu Ukrajiny bojující s Ruskem. Zatřetí. Jedním z pilířů české bezpečnosti je členství v Evropské unii, která musí být uzpůsobena tak, aby dávala Česku záruky ekonomické stability.
Co na to Babiš? Zaprvé. Odmítl odpovědět na přímý dotaz, zda je Rusko ohrožením bezpečnosti České republiky. Zadruhé. Ukrajinu a Ukrajince pomlouval, dokonce za asistence kohouta Silvera. Zatřetí. O EU často hovoří jako o „tom Bruselu“ či o „nich“. Tedy jako o cizí moci.
Takový je Babiš, když je nasvícen z té špatné stránky. Bez diplomacie.