Článek
Ráno jsem je zas viděl. Mají srocení na lavičkách. Jsou různě staří, ale drsné podmínky zanechaly stopy v jejich tvářích. Věkové rozdíly se tak vyrovnají a vyvstane z toho taková ta neholená tvář. A všichni měli kšiltovky. Naši sídlištní bezdomovci.
Pak jsem začal pracovat a první fotka, na kterou jsem narazil, ve mně vyvolala radost z dobrého díla. Sám fotit neumím, ale myslím si, že dokážu poznat, když do hledáčku kouká a spoušť mačká opravdový mistr. Tento obrázek prostě bez zbytečných slov vykresluje člověka, kterého by naši bezdomovci určitě přivítali na lavičce mezi sebou jako bráchu zde.
Natolik mě tento zjev zaujal, že jsem začal pátrat, jestli někde nejsou další záběry s tímto pozoruhodným pánem. Dnešní doba je tedy všelijaká, ale co se musí nechat, že když víte, kam sáhnout, najdete skoro všecko. Vypátral jsem to zde.
Páni, to jsem zjistil věcí! Představte si, že tento člověk nesedí jen na sídlištní lavičce, ale normálně cestuje do Spojených států! Vlastně proč ne. Lidi jsou u nás hodný, klidně se mu složí na cestu. Pánovi to podle toho, co vypráví, viditelně prospělo. A není v tom sám. Koukněte, jaká štramanda ho řídí! Podle toho, jak vystupuje, to bude nějaká vedoucí socializačních kurzů. Připomněla mi mládí, mluví stejně důrazně jako Jiřinka Švorcová.
Pak není divu, že se dali dohromady a udělali krásnou reklamu na ochranu zde. Já jsem postarší člověk, tyhle takříkajíc otázky pohlavní hygieny jdou už nějaký ten rok mimo mě, ale jestli je tohlencto pro lidi, tak já to schvaluju. Ochrany není nikdy dost a u nás je skvělá dlouholetá tradice domácí výroby!
Lidi, já se vám zasnil. Víte, kolik bychom dokázali vyrobit takových gum? Na každého by se dostalo a ještě bychom je mohli vyvážet! Nejsem žádný ten píár, ani Mára se nejmenuju, ale taky bych se mohl pokusit o šíření dobrého jména ve světě, ne? Co byste řekli například poutači „S českou ochranou večer i ráno“? A co tohle (to se mi myslím obzvlášť povedlo): „Českou gumu bez fronty v GUMu!“
Namouduši to nějakému orgánu napíšu. My jsme odjakživa vyváželi. V poslední době to sice bylo dost bídné, ale i tak se úroveň zachovala. Vždyť jsme do ciziny poslali nejen kožené, ale i krejčířské výrobky. Taky mu ukažte jinou zemi, která by v pravidelných intervalech vyvážela do Číny prezidenta. Jenom se na to vyspím a pak napíšu, co se musí udělat, aby bylo líp!
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.