Článek
Být rodičem vysokoškoláka není nic výjimečného. Nemyslím konkrétního studenta, například toho, který včera položil v aule liberecké technické univerzity otázku prezidentu Miloši Zemanovi. Jen obecně rodičem vysokoškoláka.
Každý chce, vědomě nebo podvědomě, uchránit své dítě před nástrahami či chybami. Nástrahy vyrábí svět bez našeho přičinění. Chyby jsme dělali my sami nebo někdo v blízkém okolí. Víme o nich a snažíme se – občas marně – děti varovat před jejich opakováním.
Marnost našeho snažení je přirozená. Mladý člověk se nemůže stát osobností, aniž by prošel odmítáním rodičovské autority. Zkuste si vybavit vlastní revoltu během dospívání. Ignorování názorů, rad, natož životních mouder předků, to bylo ještě to nejmenší.
Divoké večírky, experimentování, ať už ve vztazích, nebo v konzumaci omamných látek, to měl skoro každý. Většina mladých se z toho dostala bez následků. Ale nikdy nevíte, jak to bude s vaším děckem, a když vás navíc straší nějaký ten případ alkoholismu v širší rodině, tak nebudete mít v duši klid, než… Možná i než umřete.
Takže je dobře, když bude vašemu potomkovi klást v tomto směru něco střízlivého na srdce nějaká opravdová autorita. Ne pořád otravní taťka s mamkou. Prezident republiky je pro tuhle roli ideální. Navíc když jste ho třeba i volili v dobré víře, že je to ten správný pro lidi.
A když už má ten vysokoškolák (nemusí to být váš syn), který navíc studuje pedagogiku a chce se stát učitelem a vychovávat z žáků dobré lidi, před sebou tu předmětnou bytost, řekne jí, jak se to stalo v Liberci: „Prezident je jednou z největších autorit a měl by být garantem obecně přijímaných norem. Váš pozitivní názor na kouření a alkohol vnímám jako narušování výchovy budoucích generací a ztěžování práce učitelů.“ Bože, co si to dovoluje? I když… Neučili jste i svého syna, že se má chovat jako chlap?
A co mu odpoví hradní velikán, pokračovatel tatíčkovského mýtu? „Ochutnal jste v životě dobře vyladěnou slivovici, byl jste někdy v moravském sklípku, kde hraje cimbálovka, kde vám dají z koštýře skvělé víno, které zajíte špekem? Pokud ne, přišel jste o hodně a skončíte jako Hitler.“ Představte si, že tohle vmete veřejně vašemu děcku osoba ve funkci prezidenta.
Jestli znáte Gogola, tak vás napadne to jeho: „Teskno je na tom světě, pánové!“ Ale pozor. Gogol sice měl rád sherry a šampus v mírných dávkách, ale dopadl taky blbě. Co zbývá? Možná se dočkat vnoučat a denně jim opakovat: „Dej bacha, ať neskončíš jako Zeman!“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.