Očima Saši Mitrofanova: Armády fúrií mají pochodovat

Nemůže se nikdo soudný divit, že mě toto slovo napadlo ve chvíli, kdy byla předsedkyní SOCDEM zvolena Jana Maláčová. Není to neznámá politička. Byla ministryní práce a sociálních věcí ve vládě Andreje Babiše. Právě jí patří autorská práva na označení Babiše jako debila. Další působení Jany Maláčové na veřejné scéně se rovněž neslo v razantním stylu.

Zvolení této ženy do čela SOCDEM upřímně přivítala jiná politička, která stejně tak nejde daleko pro silné výrazy. Šéfka KSČM Kateřina Konečná napsala při této příležitosti, že levice potřebuje každou ruku k obnovení spravedlnosti.

Kdo je ale podle těchto dvou žen obětí nespravedlnosti? Prý pracující.

Jsem taky pracující. Nepřetržitě 47 let. Pracuji dál, i když mám důchodový věk. Pokud bude někdo oponovat, že moje profese je procházka růžovým sadem v porovnání dejme tomu s horníkem či tavičem, podotknu při vší úctě k zmíněným profesím, že horníci ani taviči nemusí každý den čelit slovním, nebo i fyzickým útokům všelijaké verbeže. A nemusí mít znalosti potřebné pro povolání novináře.

Jako pracující si ovšem nepřeji, aby mě zastupovaly fúrie, kterých si ani za mák nevážím. Ale musím vzít na vědomí, že Maláčová vyjádřila přání, aby sociální demokraté pod jejím vedením „pochodovali jako armáda“. Komunistům to říkat nikdo nemusí, byli vojensky organizováni vždycky.

Armády fúrií mají pochodovat. Z koho sestávají?

Hlavní kanónenfutr tvoří věčně naštvaní obyvatelé. To -štv- uprostřed slova budiž nahrazeno dvěma hláskami, které tvoří počáteční písmena slov „sociální revoluce“.

Na sociálních sítích je to vidět dnes a denně. Naštvaní sociální revolucionáři útočí na ty, kteří svou prací a znalostmi něčeho dosáhli. Poslední případ je štvanice na Danu Drábovou kvůli tvítu, v němž napsala: „Máme se v té naší zemi fakt parádně, akorát to hromada lidí nevidí a nikdy nedocení.“

Vyčítat proto špičkové odbornici, že je úspěšná, ale že pisatel/ka ostrouhala, je hodné „pracujících“ z líhně levicových fúrií. Závist méně úspěšných vůči úspěšným je mocná čarodějka, jež plodí pomstu. Dějiny 20. století to brilantně dokázaly.

Dobře se to dokládá u českých sociálních demokratů. Před pětatřiceti lety se odtrhli od komunistů, aby nyní zatoužili po návratu do lůna matky strany, akorát ne té svojí. Cesta tam a zase zpátky. Hobiti jedni furiózní.

A je to nakonec jenom logické. Sociální demokraté jsou totiž v dnešním Česku příkladně neúspěšní.