Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Anděl na horách, Středula na Václaváku

Před pár dny dostal Nobelovu cenu míru běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki, ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. To je známý fakt.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Méně známé je u nás pobouření, které to vyvolalo na Ukrajině včetně takzvaně vysoce postavených kruhů. Poradce prezidenta Volodymyra Zelenského Michajlo Podoljak napsal: „Nobelův výbor má jednoznačně zajímavé chápání slova mír, když Nobelovou cenu míru dohromady dostávají představitelé dvou zemí, které napadly třetí zemi.“

Pokud nešlo o PR akci, svědčilo by to buď o omezenosti, nebo schválném překrucování reality. Podoljak je přitom doopravdy představitelem země, kdežto ruský Memorial a běloruský disident jsou svými režimy pronásledováni. V den udělení ceny zestátnil Kreml Memorialu jeho budovu, Bjaljacki je v Lukašenkově vězení.

Píšu to proto, že se nevyplácí míchat jablka s hruškami. Podoljak je významný ukrajinský činitel, tady ale ujel. A teď jak to souvisí s našimi událostmi.

Všude proběhly zprávy, že v sobotu se na Václavském náměstí v Praze sešla demonstrace odborů proti vládě. Odbory mají hájit své členy. Jiná otázka je, že to mají dělat především v místě své působnosti dohodou se zaměstnavateli. To ovšem nezpochybňuje úlohu odborů ani problémy, které mají mnozí lidé, kteří do Prahy přijeli.

To jsou jablka. Prezidentské hrušky, které do toho zamíchal odborový předák Josef Středula, do košíku ale nepatří. Dušoval se, že demonstraci nevyužije pro svou kandidátskou kampaň na Hrad, jenže skutečnost s tím byla v rozporu. Navíc byla účast neodpovídající míře rozhněvanosti pracujících, kterou Středula dlouho předem veřejně avizoval jako hraničící se zoufalstvím až téměř smrtí hlady.

Co ze sobotní akce vyplynulo? Za prvé že Josef Středula není, v porovnání s někdejším odborovým předákem Richardem Falbrem, „táta pracujících“, ale v lepším případě bratránek z druhého kolena, na jehož pozvání je možné se v klidu vykašlat. Za druhé že prezidentský kandidát Josef Středula je, řečeno slovy někdejší reklamy, ňákej divnej.

Nejenže není s to uhlídat, aby nebyly okatě porušeny jeho vlastní sliby o nevyužití demonstrace pro prezidentskou kampaň. Navíc když potom otevře pusu, aby pohovořil o mezinárodních tématech, která má prezident ovládat jako malou násobilku, vyleze z něj, že Putin je sice agresor, ale Ukrajina je tak zkorumpovaná, že nic jiného o ní v tu chvíli ani nepoví.

To je myšlení na úrovni Miloše Zemana v momentu jeho největší lásky k Putinovi. Zeman je ale tak mazaný, že už převlékl kabát. Jím protežovaný kandidát na to zapomněl.

Související témata:

Výběr článků

Načítám