Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: A nikdy jinak

Praha osadila moskevský reliéf v metru Anděl tabulí, jež označuje přátelství se SSSR za legendu vnucenou okupanty. To je ve chvíli, kdy tento text píšu, čerstvá zpráva.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Velké nápisy MOSKVA a PRAHA v této stanici metra vznikly samozřejmě za jiné doby, kdy to byla hlavní města dvou států, které už dávno neexistují, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky.

Jeden z možných pohledů na věc proto může vypadat takto: Nechme dějiny dějinami, stejně tyto vykopávky dnes nikoho nezajímají a součást naší historie to přece jen je.

Kdybychom tento přístup uplatňovali důsledně, měly by městské úřady v České republice vrátit na místo kdysi odstraněné a zničené hákové kříže z dob protektorátu. Taky to byla součást dějin, ne?

Komunistickým a podobně naladěným čtenářům vzkazuji, že není třeba se tak vztekat, páč to škodí zdraví. Raději se spolu s dalšími čtenářkami a čtenáři podívejte na toto několik let staré video z demonstrace v ruských ulicích.

Kreatury na videu žádají, aby Rusové všechno všem vzali a pak si kořist rozdělili. Vyjmenována je řada zahraničních měst s dovětkem, že jsou RUSKÁ. Uzavírá se to skandováním: „Naše MiGy přistanou v Rize, naše tanky budou v Praze!“ A nikdy jinak!

Praha, dámy a pánové, je město, v němž mají stanici metra Anděl, kterou zdobí pseudoumělecká díla vyjadřující přátelství států, v nichž se nachází Praha a Moskva.

Demonstrace na videu je ukázkou činnosti lidí, kteří si sami říkali nacionálbolševici. V době, kdy se video pořizovalo, šlo o stranu, kterou Putinovo vedení rádo nemělo a potíralo. Pak se věci změnily.

Dnes slogany o obsazení západních měst – ano, včetně Prahy – jsou běžně slyšet z vysílání státních televizních kanálů a neustále znějí v pološílených, leč státní mocí posvěcených výrocích exprezidenta Dmitrije Medvěděva.

Vůdce nacionálbolševiků Eduard Limonov také převlékl kabát. Z věčného buřiče se stal dvorním propagandistou Kremlu. Vlastně to bylo jen logické, když režim převzal jeho ideologii. Proč připomínám tohoto muže, který už je pár let po smrti? Protože se stal dalším úkazem hlouposti jistých lidí na Západě.

Ruský divadelní a filmový režisér Kirill Serebrennikov, který léta neviděl nic špatného na spolupráci s Putinovým režimem, se poté, co ho režim chtěl obvinit z defraudace, prudce změnil a už je nějaký čas v emigraci. Nově byl promítán na festivalu v Cannes jeho snímek právě o Limonovovi.

A co? A nic. Západní kulturní milieu probírá kvality díla „o znepokojivé ruské duši umělce“.

Na pozadí tohoto svátku pitomosti si čin pražského magistrátu zaslouží pochvalu.

Výběr článků

Načítám