Článek
Bouřlivé reakce vyvolala upozornění některých aerolinek, že budou požadovat potvrzení o očkování coby podmínku pro leteckou přepravu pasažérů. V Evropě se k tomu postavili všelijak. Evropská komise se k problému postavila jako chytrá horákyně.
„Důvěryhodná, spolehlivá a ověřitelná osvědčení o očkování v celé EU by mohla posílit úspěch očkovacích programů v členských státech a důvěru občanů v očkovací proces,“ zněl její názor před měsícem. Dále ho nerozpracovala a neřekla ani jasné ano, ani jasné ne. Je jí totiž jasné, kdo je v Unii pánem, takže čeká na vyjádření členských států.
Za ně promluvilo Německo, jehož vládní koalice odmítla takové návrhy coby nepřípustnou diskriminaci. Když se mluví o rozdělování společnosti a Německo nesouhlasí, je třeba to brát vzhledem k smutné historické zkušenosti vážně.
U nás se ideje dobrovolnosti očkování zatím drží premiér Andrej Babiš i většina vlády. Navíc je zřejmé, že pokud by státy kapitulovaly před tlakem leteckých společností, byl by to konec iluze státu – svrchovaného aktéra, který určuje dění. Byl by jeho obětí. Navíc by to byla satira. Pokud jsou aerolinky státní, nemají svému zřizovateli co nařizovat, pro soukromé společnosti to ve vztahu k státu platí dvojnásob.
Něco jiného by byly antigenní testy. To by těsně před odletem bylo proveditelné, problém je jejich nespolehlivost. Takže ani očkovací pas, ani testy se k návratu do běžného cestovatelského života nehodí. Platí to i pro cesty lodí i po zemi.
Jiná věc jsou pak návrhy na podmínky pro masové akce typu koncerty a přístup do restaurací, barů, fitness center a podobně. Za prvé, vyloučit neočkované by byla diskriminace. Za druhé, podmínit testem by bylo nepraktické. Kdo by to v mase kontroloval, jak by se chránily osobní údaje a kdo by měl čas čekat na výsledky testu, než si někam zajde třeba při návštěvě jiného města či státu?
Další argument proti zvýhodňování a podmínkám testů je kromě časové a finanční náročnosti nedostupnost daného artiklu. Těžko podmiňovat, když není čím očkovat a mnohdy ani čím spolehlivě testovat. Až bude dost vakcín, což není, pak je možné vést debatu hlubší. Nedostatek vakcín je ale mimo jiné způsobený snahou vydělat a vakcínovým nacionalismem. Za prvé, drahé soukromé vakcíny, jsou málo dostupné a některé státy, jako například očkovací šampion stát Izrael, jich prý má dost, protože přeplatil. Veřejnými penězi by se ale takto do soukromých kapes mrhat nemělo. Je nasnadě, že místo úšklebků nad vakcínami ruskými a čínskými by bylo záhodno zkusit spolupracovat.
Premiant Izrael: I kdybychom vakcínu přeplatili, vyplatilo se to
Čímž se dostáváme k dalšímu bodu. Aby vůbec mohl nějaký očkovací pas fungovat, musely by si státy navzájem uznávat funkčnost vakcín. A když si je navzájem uznají, proč na jejich území nemohou být tedy dostupné vakcíny různé provenience. Třeba by jich pak bylo více. A lidé, kteří se i chtějí očkovat, ale nepatří do rizikové skupiny, by nemuseli své přání doprovázet povzdechem „snad letos“.
Zbývá ještě argument, který podmínění účasti na životě k žití staví na „inspiraci“ lidí k očkování. Takový přístup je vlastně nejhorší a jde proti věci propagátorů vakcinace.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Nelze na jednu stranu tvrdit, že očkování bude zcela dobrovolné, ale na druhou stanovit takové podmínky, že bez vakcíny si člověk pomalu ani neškrtne. To by jen podpořilo veřejný odpor, přičemž už tak ochota k očkování není žádná hitparáda. Nebyla by to jen nahrávka konspirátorům, ale další hřebíček do rakve nahlodané důvěry lidí, kteří mohou mít legitimní obavy, přičemž o konspirace ani nezavadili a vůbec je nezajímají. Ovšem začít je zajímat mohou. Pokud k vytvoření dostatečné imunity stačí 60 až 70 procent proočkovaných, není důvod nutit zbytek se podřídit, i kdyby bylo čím očkovat.