Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Zoufalá britská volba – Alexander Tomský

Po 14 letech liberálně konzervativních vlád, vysokých daní, masové imigrace, rostoucí kriminality a stagnujícího hospodářství měli voliči své vrchnosti právem plné zuby. Pro mnohé se toryové stali svým příklonem k absurdnímu genderismu a antirasismu naprosto nevolitelní.

Foto: archiv A. Tomského

Alexander Tomský

Článek

Předvolební sliby vůdce strany labouristů, mdlého Keira Starmera, sice nezabraly, ale voličům nezbylo než si vybírat kandidáty mezi menšinovými stranami, jež ovšem ve většinovém volebním systému dvou stran, kdy vítěz bere vše, mají šanci na výhru pouze ve výjimečných okrscích.

A tak Labour Party nakonec s pouhou třetinou odevzdaných hlasů (méně než v minulých prohraných volbách) totálně zvítězila. Získala dvě třetiny křesel v Dolní sněmovně a 344 poslanců toryů se smrsklo na 121. Očekávalo se sice, že konzervativci dopadnou mnohem hůř, ale mnozí se nakonec lekli a volili je se zaťatými zuby, aby staroslavnou stranu Británie, která existuje více než tři století, zachránili před zánikem.

Posunula se snad Británie v protikladu s kontinentální Evropou výrazně doleva? Paradoxně má teď levicovou vládu, ve skutečnosti ale obě strany pravice získaly dohromady 10,6 milionu voličů a 126 poslanců, kdežto labouristé o milion méně. A přesto s 9,7 milionu voličů mají v parlamentě totální převahu (ze 650) 411 poslanců. Absurdní výsledek zavinil volební systém.

V britských volbách vyhráli labouristé, Sunak už pogratuloval Starmerovi

Volby

Nigel Farage se svou údajně populistickou stranou „Reform UK“ nastoupil do voleb na poslední chvíli, a přesto získal 4 miliony hlasů. Ale i kdyby svou účast plánoval dlouho předem a získal 6 milionů voličů, jeho strana by místo pěti křesel v parlamentu měla pouze 11. Podobně jako Národní sdružení ve Francii i v Anglii nastupují národní konzervativci. V obou případech mají potenciál voličů nad 30 procent. Ve Francii jim ale volební řád nahrává a mohli by zvítězit.

Levice vyhrála pouze díky rozděleným voličům pravice. Charismatický Farage bude mít čtyři roky příležitost jako poslanec kritizovat levicovou vládu a formulovat v podstatě tradiční program, jejž konzervativci opustili. Tak jako vzbouřenci proti monolitu hlavních stran v západní Evropě i on klade důraz na národní nezávislost, konzervativní společenské hodnoty a hodlá zastavit masovou imigraci a zelenou politiku.

Liší se však svou britskou tradicí svobodného trhu a volného globálního obchodu. Vyznává thatcherovskou politiku nízkých daní a minimální státní regulace, nikoli dotační národní socialismus manipulované ekonomiky.

Jedno má však s evropskými národovci společné. Nesouhlasí s podporou ukrajinské nezávislosti ve válce s Ruskem.

Nová vláda voliče zklame

Jedno je jisté. Nová vláda hospodářský výkon nezvýší a voliče zklame. Socialisté umí pouze zdaňovat a rozdávat a se spřízněnou levicovou a zbytnělou státní správou žádné zeštíhlení možné není.

Labouristický vůdce Keir Starmer si je dobře vědom svého problematického vítězství a ve svém zahajovacím projevu uklidňoval občany, že jeho vláda „stability a uměřenosti“ nebude ideologická a bude sloužit všem občanům. To se snadno řekne, ale levice bez ideologie by nebyla levicí a on se brzy dostane pod palbu straníků, kteří budou chtít národ předělat a „nekorektní“ názory jednou provždy zakázat. Konzervativci zklamali, když se novodobou cenzurní praxi ani nepokusili zastavit.

Skeptické hlasy už předvídají katastrofu, protože Starmerův plán rasové rovnosti, který má zajistit stejné platy menšinám a etnickou různorodost, jistě vyvolá nekonečné soudní spory a zbytečné náklady. Vždyť nedávno zbankrotovalo město Birmingham, když si odbory vymohly u soudu vyšší platy na základě platové nerovnosti zaměstnanců. Tak jako v Americe i v Británii se do všeho plete rasa.

KOMENTÁŘ: Britové to konzervativcům spočítali – Alex Švamberk

Komentáře

Starmera čeká mnoho ideologických potíží, zejména levicový antisemitismus, jímž kvůli své židovské manželce a dětem osobně trpí. Na podpoře teroristů Hamás zvítězilo proti oficiálním labouristickým kandidátům pět nezávislých, včetně sesazeného vůdce strany Jeremyho Corbyna. Muslimský volební blok Starmerovi nedopřeje klidu, ve straně má většinovou podporu. Proti démonizaci Izraele je bezmocný.

V konzervativní partaji nyní vypukne „občanská válka“ a její pravicové křídlo se pokusí s Faragem buď nějak spojit, nebo napodobit jeho program. Společnost se radikálně rozdělila a centristé, kteří se přizpůsobili progresivismu, nevědí teď kudy kam. Rozdělená pravice by už ale nikdy volby nevyhrála.

Macron obětoval 82 kandidátů, aby zastavil Le Penovou

Volby
Související témata:

Výběr článků

Načítám