Článek
Celý proces vyvolalo několik skotských aktivistek ze skupiny Za skotské ženy (FWS), které požadovaly právní stanovisko k výkladu skotského zákona, který umožnil za ženy považovat i transženy bez certifikátu o uznání pohlaví označovaný zkratkou GRC. Zákon byl následně upraven tak, že se za ženy mohou považovat jen transženy s GRC. Důvod jejich stížnosti byl trošku zvláštní, ale pochopitelný - vadilo jim, že se na základě zákona o rovném zastoupení žen ve správních radách mezi ženy započítávaly i transženy. Kořeny problému sahají ještě hlouběji k zákonu o rovnosti z roku 2010, který se zasazoval o rovnost mužů a žen, ale neřešil, jestli je míněna ženou žena biologická nebo i transžena.
Soud rozhodl biologicky. Pokud se někdo narodil jako žena, je ženského pohlaví, a pokud jako muž, je pohlaví mužského. Bez ohledu na to, jak se cítí a jaké případně prodělá změny. To ovšem neznamená, že by měli být transosoby nějak ostrakizovány. Podle verdiktu jsou „chráněny před diskriminací z důvodu změny pohlaví“. A ochrana se má týkat všech transosob bez ohledu na to, jestli mají certifikát.
Nevyslyšen zůstal názor advokátky Ruth Crawfordové, která namítala, že transosoby mají „základní právo“, aby bylo uznáno jejich legálně získané pohlaví, a transženy s certifikátem GRC „se mají těšit stejné ochrany jako ženy od narození“. Kritici verdiktu soudu oprávněně vyčítají, že při listopadových jednáních nemohla vystoupit žádná transžena. Bylo to odmítnuto i bývalé soudkyni Victorii McCloudové, která si změnila pohlaví před více než dvaceti lety.
Téma je velmi citlivé, protože jde o střet biologie s psychologií. Člověk je podobně jako další savci dvoupohlavní druh. U těch se při pitvě ukáže, že jde buď o samce, nebo samici, popřípadě, jsou-li vyvinuté oboje pohlavní orgány, tak o hermafrodita. Pokud nejsou vyvinuty žádné, tak jde o bezpohlavního jedince. Poslední dva případy jsou tak vzácné, že je soud ve svém 88stránkovém verdiktu opominul.
Psychologicky se však muž může cítit ženou a vice versa. Nemusejí se se svým biologickým pohlavím identifikovat a být ženou v mužské těle nebo mužem v ženském pro ně může být skutečně utrpením. Je otázkou, zda by transženy s certifikátem, které prodělaly úplnou tranzici, neměly být považovány za ženy. Protože pro ně by muselo být tragické, pokud by skončily ve věznici pro muže.
Organizace pomáhající ženám také vlivem rozsudku nemusejí poskytovat pomoc nebo ubytování v azylových domech transženám. A jedna už řekla, že jim pomoc odepře. Zastánci translidí varují, že verdikt by mohl vyústit v erozi dalších zákonů chránících transosoby, a organizace TransLucent varuje, že verdikt povede k tomu, že se translidé vrátí k životu v utajení.
Rozhodnutí ukazuje, že společnost ještě není plně připravena na přijetí transosob, neumí pro ně najít adekvátní pozici. Současně lze chápat pohled žen, které mají pocit, že transženy nejsou ženy. Otázkou ovšem je, zda se má rozhodovat jen na pitevním stole, jen biologicky, i když přiklonění se k tomuto pohledu je obhajitelné a zákon nikdy nemůže postihnout všechny nuance. Úplná spravedlnost ani rovnost neexistují a je otázka, co a jak má přesně upravovat zákon, aby zase ve snaze získat certifikát nedělaly transženy větší tranzici, než by jinak chtěly. Nakonec záleží na klimatu ve společnosti, a i když se osobně přikláním k biologickému pohledu, větší tolerance je třeba a konzervativci by neměli tvrdě prosazovat svůj pohled. Svět je duhově pestrý a je třeba mít na paměti, že jsou lidé, kteří se skutečně neidentifikují se svým pohlavím, což verdikt pominul.
