Článek
Rozhodnutí zřejmě dozrálo a poslední listopadový den Zemmour oznámil kandidaturu v desetiminutovém klipu na svém YouTube kanálu. Video se začalo rychle šířit a za 24 hodin dosáhlo přes 2 miliony zhlédnutí.
Nikdo není na pochybách, že Zemmour je populární postava na francouzské společenské scéně.
Jeho program by se dal shrnout do dvou bodů: boj proti migraci, a to na všech frontách. A francouzská suverenita, která začne nezávislosti francouzských soudů na rozhodnutích evropské justice.
Nejedná se pouze o zastavení nelegální či legální migrace, ale kulturní válku, kterou vedou nově příchozí proti starousedlíkům. Ve svém proslovu k oficiálnímu zahájení kampaně velmi emotivně vyzvedl pojem kulturní nejistota.
Za pomoci emotivních obrazů popsal pocit obyčejného Francouze, který se již ve své zemí necítí doma. Kulturní nejistota je myšlenka mnohem širší než strach z
fyzického napadení nebo před násilím páchaným migranty.
Kulturní nejistota je strach, že francouzská kultura bude nahrazena jinou, silnější kulturou. Tyto tlaky se projevují různými zvyky, jinou kulturou, jinými slavnostmi nebo oblékáním.
Jakékoliv zpochybňování multikulturalismu bylo zatím odměněno ostrakizací. Zemmour chce na základě tohoto pocitu lidi spojovat, nikoli je trestat.
Vzápětí připomněl, co pro něj znamená francouzská kultura. A to především slavná francouzská historie.
Zemmour z ní vyzvedl tato jména: Johanku z Arku, Ludvíka XIV., Napoleona a Charlesa de Gaulla.
Francouzská identita není pouze historie, ale i kultura. Zemmour chce pozvednout francouzský národ připomenutím spisovatelů jako Hugo a Chateaubriand, filozofů Descartesa a Pascala či dramatiků Moliera a Racina.
Nebo herců jako Jean Gabin, Alain Delon či Paul Belmondo a mnoho dalších slavných postav z francouzské minulosti.
Jedno je dnes jisté. Totiž že Zemmour je kandidát s největším historicko-kulturním přehledem. To je jeho silné místo a zároveň volební strategie.
Le Penová dokáže oslovit značnou část populace, ale k úspěchu jí chybí schopnost přesvědčit obyvatele měst, a to zejména v Paříži. Zemmour díky svému přehledu a umění diskutovat má daleko větší šanci zabodovat u této sociální skupiny.
Druhý bod, nezávislost francouzských soudů, byl zmíněn letmo v pasáži, kdy kritizoval technokraty z EU.
I zde je velmi dobře patrná Zemmourova strategie. Nezávislost francouzské justice je prvním krokem k pomalému opětovnému převzetí francouzské suverenity. Velmi chytře nezmiňuje body jako opuštění eura nebo Evropské unie.
Mohou totiž u voličů vzbudit strach, a to zejména u starší generace. Ta se bojí ekonomických dopadů, zvláště pak na kupní sílu důchodů v případě
odchodu či rozpadu EU. Navíc tyto body rozdělují i vlastní pravicové řady.
Někdo chce jen předefinování evropských institucí a někdo nevidí jinou možnost než odejít z EU a opustit měnu euro.
Zemmour chce všechny hlasy této skupiny, a proto odpovídá, že bez nezávislosti francouzské justice nemůže být o ničem takovém řeč. Je tedy bezpředmětné štěpit síly, aniž by existovala aspoň minimální reálná šance na jejich uskutečnění.
Avšak právo na účast ve volbách Zemmour získá, pokud dodá 500 podpisů veřejně zvolených osob.
Každá veřejně zvolená osoba může podpořit pouze jednoho kandidáta. Ve Francii tímto právem disponuje přibližně 42 tisíc osob, z toho 36 tisíc starostů. Pro Zemmoura i přes jeho veřejnou popularitu to může být těžký úkol.
Jelikož nemá založenou stranu, nemá ani svoje starosty. O pravicově a národně smýšlející zvolené osoby je velký zájem i mezi ostatními kandidáty, jakými jsou Marine Le Penová, Nicolas Dupont-Aignan, Florian Philippot nebo Jean-Frédéric Poisson.
Pokud bude chtít Zemmour uspět tváří v tvář Macronovi, musí se zaměřit na dva úkoly: sjednotit národní, konzervativní a pravicové síly a přesvědčit lidi, co nechodí k volbám, že on je jediný protisystémový politik.