Článek
V obou paragrafových návrzích stojí, že s výjimkou případu, kdy znásilnění povede ke smrti oběti, bude pachatel potrestán peněžitým trestem nebo odnětím svobody, jehož rozmezí se liší podle závažnosti znásilnění a toho, kdo je obětí.
Ministerstvo to hájí tím, že z výtěžku peněžitého trestu oběť snáze uspokojí svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy. Zdůrazňuje, že to neznamená, že by se za závažnější případy znásilnění ukládaly pouze peněžité tresty.
Formulce paragrafového znění to však nevylučuje, nepíše se v něm, že by se peněžní trest mohl jen přidat k trestu odnětí svobody. Ze znění a použité spojky jasně plyne, že to může být trest odnětí svobody nebo peněžitý trest nebo oba tresty.
Nechci předem podezřívat soudce, že by nechtěli znásilnění tvrdě trestat odnětím svobody, ale tuto možnost znění návrhu umožňuje. Pro oběť by navíc bylo jistě traumatizující, kdyby pachatel zůstal na svobodě.
Vysvětlení, že to umožní oběti snáze získat odškodnění, je absurdní. Už vidím, jak se podaří z nějakého hospodského rabiáta žijícího od výplaty k výplatě vymoci peněžitý trest.
Když však znásilní spolužačku na vysoké nějaký frajírek z dobré rodiny, prohánějící se ve sporťáku, může vysoký peněžitý trest podvědomě vést ke snaze snížit mu dobu pobytu za mřížemi.
Nebo se takto může pokusit se rovnou z části trestu vykoupit a za dva roky se bude moci oběti smát do obličeje. Idea podkopává zásadu rovnosti. Bohatší jsou si rovnější.
Peněžitý trest navíc může dále stigmatizovat oběti. K obligátním výrokům, že si za to může sama kvůli tomu, jak se provokativně oblékala a vyzývavě chovala, přibude ještě nařčení, že je zlatokopka, vše si vymyslela a pokouší se takto jen z nebohého hocha vytáhnout peníze.
Znásilnění, kdy pachatel proti vůli oběti vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, je velmi vážný trestný čin, který pro oběť představuje dlouhodobé trauma. Neměl by se nijak zlehčovat a pachatel by neměl mít možnost se vyhnout trestu vězení nebo ústavní ochranné léčbě.
Za klad lze naopak označit, že se znásilnění definuje takto a oddělují se z něj činy označené jako sexuální útok nebo nesouhlasný pohlavní styk.
I to jsou závažné trestné činy, které je třeba trestat, ale není dobré pojem znásilnění devalvovat tím, že se rozšiřuje na další typy sexuálních útoků a donucení k sexuálním úsluhám, kdy však nedojde k souloži nebo styku s ní srovnatelným.
Sporné je naopak snížení trestní sazby u některých bodů, kdy se sazba snižuje o dva roky. Není důvodem snižovat horní hranici trestní sazby pro pohlavní zneužití, když pachatel způsobí svým jednáním smrt, z 18 na 16 let.
Šťastně není stanovena ani hranice bezbrannosti dítěte na pět let. Určitě by měla dosahovat osmi a možná i deseti let. Osmileté dítě těžko chápe pojem pohlavního styku a znásilnění. Posouvat ji ale na dvanáct let se míjí s realitou, protože to už mnohé děti svou sexualitu poznávají a potýkají se s ní, i když si s ní nevědí rady.
Drobnosti se dají doladit, ale aby bylo možné se ze znásilnění vykoupit, je špatně.
Za sexuální trestné činy navrhuje ministerstvo možnost ukládat peněžité tresty
