Článek
Reklamní agentura Serviceplan Group potvrdila, že propustila jednoho svého zaměstnance, který byl na Syltu. Původně nevinná píseň Gigiho D’Agostina L’amour toujours, na kterou lidé zpívali „Deutschland den Deutschen, Ausländer raus!“, se nesmí hrát na Oktoberfestu ani ve fanzónách na mistrovství Evropy v kopané, což ovšem její popularitu nejspíš zvýší.
Komisař Felix Klein mající na starosti potírání antisemitismu byl šokován, že podobné výrazy jsou společensky přijatelné, a ministryně vnitra Nancy Faeserová odsoudila zlehčování událostí, kterého se dopustila i její strana SPD.
Nejde o projev ultrapravicových radikálů neuznávajících spolkovou republiku, jakými jsou třeba členové Říšských občanů souzení za pokus svrhnout vládu v zemi. Takto se projevovali řadoví mladí občané, a ne následovníci starých nacistů, jako byl Rudolf Hess. Pro ně už je druhá světová válka příliš vzdálená. Adolf Hitler je postavou z panoptika historie, která nevyvolává automaticky odpor kvůli svým činům. To ukazuje na selhání výchovy a vzdělávacího systému, který přestal počítat s tím, že odmítnutí nacismu a rasismu nemusí být automatické, když už ho nezažili nejen lidé bavící se na Syltu a v Sasku, ale ani jejich rodiče a možná ani prarodiče.
Problém je však hlubší. Zatímco vyjádření neonacistů se tvrdě pronásledují, antisemitské projevy radikálních muslimů, kteří v Německu získali azyl či o něj žádají a našli tam nový domov, se takhle nekompromisně nestíhají. Pak ovšem mohou mít všichni pocit, že se pravidla změní a bude možné vykřikovat cosi o svobodné Palestině od řeky k moři – tedy bez Židů.
Jasně tu panuje dvojí metr. V době, kdy jsou příslušníci Hnutí říšských občanů, zadržení v prosinci 2022, souzeni kvůli pokusu připravit puč, radikální muslimové v Německu opakovaně a veřejně prosazují ustavení chalífátu. Naposled toto volání zaznělo v noci na pondělí v Berlíně. Zatímco Říšským občanům hrozí dlouhé tresty, radikální muslimové v kriminálu neskončili, i když i oni chtějí změnit společenský řád, a ještě radikálněji. Požadavek nastolení chalífátu v tradičně křesťanské zemi, kde se islám rozšířil až v posledních dekádách s příchodem migrantů a muslimové tam nadále tvoří pouhou menšinu, je nejen nehorázný, ale hlavně podkopává základy demokratické spolkové republiky, popírá svobodu vyznání i rovnost pohlaví.
Radikální muslimové přitom už roky šikanují občany, obtěžují a napadají ženy. V některých městech už vznikly no-go zóny a jejich obyvatelé by chtěli zavádět právo šaría, tedy v rozporu s demokracií nadřazovat církevní právo určité denominace nad celý systém.
Přesto se proti nim nezasahuje, aby to nebylo považováno za rasismus a porušování práva na svobodu vyznání. Klidně mohou fungovat stovky mešit, kde zaznívají nenávistná kázání, i když žádná svoboda nemůže být v demokracii bezbřehá, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Pokud se společnost nedokáže s takovýmto flagrantním porušováním základního zákona země, ústavy vypořádat, pak se nelze divit, že se občané v obavě, že přijdou o své svobody a svůj styl života, budou přiklánět k nejrůznějším radikálním skupinám. Nechci tvrdit, že partičky ze Syltu a Cunersdorfu jsou výhonky nové neonacistické scény, opravdu si to nemyslím, jde spíše o nedovzdělanou mládež, ukazující na selhání výchovy a vzdělávacího systému. Pokud se problémy s radikálními muslimy budou zametat pod koberec, protože policie, a také vlády, se je bojí řešit, pak se budou Němci, ale i Francouzi, Belgičani nebo Nizozemci přiklánět k populistickým a ultrapravicovým stranám, které se nebudou bát slibovat rázná řešení a použití tvrdé síly. Nejsou-li mainstreamové strany schopny najít řešení, lidé se obracejí k radikálním partajím.
Problém je o to složitější, že nesouvisí jen s nově přicházejícími migranty, kteří by měli dostávat dlouhodobé povolení pobytu a azyl jen v případě, že přijmou zákony své budoucí vlasti. Nelze pod rouškou falešné humanity přijímat migranty, kteří nevyznávají demokracii, rovnost pohlaví a svobodu vyznání nebo sekularitu společnosti. To by bylo jako si hřát jedovatého hada na prsou.
I vlastní občany však lze a je třeba postihovat, pokud tyto zákony neuznávají. Zatím jich není tolik, aby mohli změnit charakter Německa nebo jiné země, ovšem bude jich vzhledem k natalitě přibývat a budou mít v evropských zemích stále větší podíl na obyvatelstvu. Vzdát se však demokracie, svobody vyznání včetně toho být ateistou nebo agnostikem, svobody projevu a sekularismu by představovalo konec moderní evropské společnosti a návrat o staletí zpátky. Protože společnost postavená na bigotní víře se nerozvíjí. Není náhodou, že většina výdobytků moderní doby pochází z euroatlantických zemí, a ne z arabských nebo z Afghánistánu.
A nemysleme si, že se nás podobný problém netýká. U nás sice netvoří radikální muslimové početnou menšinu, nemají tu síť mešit, kde nesnášenlivost hlásají radikální kazatelé, ale i tak hrozí, že se ze strachu budou občané přiklánět k ultrapravici. Kde selhává mainstream, tam nastupuje okraj.
