Článek
Nejsem sám, kdo je velmi obezřetný, jakmile slyší o něčem, co připomíná cenzuru. Ještě si pamatuju dohled od FÚTI a ČÚTI (Federální a Český úřad pro tisk a informace). I Fialova vláda se vyhýbá čemukoli, co by příliš připomínalo cenzuru. Cenzura příliš s demokracií neladí, i když za opěvované první republiky fungovala a nikdo s tím neměl velké problémy. Vymést článek ze sazby však bylo přece jen snazší než bojovat s dezinformacemi na internetu.
Spojené státy, které se často považují za vzor demokracie, ukazují, že se bez cenzury obejít lze. V USA svoboda slova a možnost ventilovat své názory americkou společnost přes všechny její problémy nerozložily. Nezdá se, že by v Evropě bylo méně neonacistů a byli méně aktivní než v USA, kde existuje web The Daily Stormer jasně inspirovaný nacistickým Der Stürmer. I tam je ale pojistka - weby mohou čelit žalobě. Majitel InfoWars Alex Jones musí zaplatit 1,5 miliardy dolarů pozůstalým po obětech střelby ve škole v Sandy Hooks, o níž tvrdil, že byla zinscenovaná a že oběti hráli herci. Peněz se sice nedočkají, Jones jich tolik nemá, ale musel vyhlásit bankrot. I když InfroWars dál provozuje, nakonec mohou připadnout poškozeným.
Chystané české tažení má řadu problematických aspektů. Prvním problémem je, jak definovat záměrné dezinformace. Co když si někdo skutečně myslí, že Rusové přišli osvobodit Ukrajince od fašistů? Je to záměrná dezinformace, nebo jen hloupost? Slovo dezinformace sice zní lépe než lež, i když je to totéž, ale za koronaviru se tak nadužívalo, že se mnohým z něj ještě teď ježí všechny vlasy na hlavě.
A byla dezinformace, když někdo doporučoval používat ivermektin, pokud tomu věřil? Světová zdravotnická organizace taky zpočátku radila hlavně si mýt ruce, protože se měl koronavirus přenášet především kontaktně, a ne vzduchem. Obé bylo řečeno bona fide.
Současné zákony přitom umožňují stíhat šíření poplašné zprávy a je tu i paragraf zakazující podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, který se dá dobře použít na všechny obdivovatele Putinovy agrese. Právě podle tohoto paragrafu byli odsouzeni Patrik Tušl a Tomáš Čermák za video s nenávistnými výroky proti Ukrajincům. Nemůže být nijak těžké vyhmátnout ani ty, kteří proruské texty publikují pravidelně na webech, jež nemají žádnou inzerci, a podívat se na jejich daňová přiznání, jestli na to mají.
A co se týká webů sídlících na serverech v zahraničí, možná by se šlo inspirovat v Jižní Koreji. Tam se na mnohé nelze dostat, a pokud se o to pokoušíte, vyskočí vám na obrazovce varování, že jejich návštěva není legální. V Korejské republice mají boj s dezinformacemi usnadněný, protože země je technicky stále ve válce s KLDR. Nevšiml jsem si, že by to v Koreji někdo považoval za omezení svobody, a to jsem mluvil i s potomky jihokorejských partyzánů bojujících proti vládě v Soulu. Zablokování se sice dá různě obejít, ale to ne každý umí a ne každému se do toho chce. Dopad propagandy se pak sníží.
Pro boj s dezinformacemi všeho druhu je však nejlepší hlavně dobré vzdělání, které vede ke kritickému myšlení. Lidem je pak jasné, že Země skutečně není placatá a točí se, stejně jako to, že očkování je nejúčinnějším způsobem boje s mnoha nemocemi, byť samozřejmě má své nedostatky, protože nic není stoprocentní. Spiklenecké teorie, že ve vakcínách jsou mikročipy, kontinenty jsou spojené tunely, letadla šíří chemtrails a elity si prodlužují život krví nemluvňat, vypadají jak z céčkových sci-fi hororů, jimž kdokoliv jen trochu vzdělaný nemůže věřit. Plánovaných 150 milionů na boj s dezinformacemi by se dalo využít lépe a účinněji ve školství. Hlavně by se ale vedení země mělo snažit získat si důvěru lidí.