Článek
Zpráva, že americká raketa vzduch-AIM-120D AMRAAM ani ve své nejpokročilejší verzi D nemá parametry jako čínská PL-15, sice může vyvolat radost odpůrců USA, že Američané jsou pozadu, ale na převaze amerického letectva to nic nemění. Ani fakt, že Čína má více válečných lodí než USA, neznamená, že by Spojené státy už nebyly námořní velmocí číslo jedna. Čína má sice více lodí, ale Spojené státy mají větší tonáž. USA mají jedenáct letadlových lodí, zatímco Čína dokončuje teprve třetí, byť ta už má parametry srovnatelné s americkými nosiči.
Svědčí to však také o tom, že se Čína i Rusko snaží dohnat náskok USA a srovnat poměr sil. Samozřejmě to dělají v oblastech, kde mají šanci uspět, protože je USA nedostatečně rozvíjely. Spojeným státům se ve všech konfliktech od první války v Zálivu osvědčily střely s plochou dráhou tomahawk. Byly nesmírně účinné a těžko se proti nim hledala obrana. Spolu s neviditelnými bombardéry dokázaly v roce 2003 na počátku invaze vyřadit iráckou protivzdušnou obranu i část systému velení. Totéž zvládly o osm let později při útoku v Libyi a osvědčily se i ve válkách v Bosně, Jugoslávii i Afghánistánu. Nebyl důvod vyvíjet následovníka, který by byl dražší.
Využily toho Čína a Rusko s podporou Indie, které vyvinuly střely s plochou dráhou letu určené proti lodím, jež jsou na rozdíl od podzvukových tomahawků supersonické. Ruské cirkony i čínské DF-21 a DF-26 mají větší šanci překonat americké protiraketové štíty, které chrání nejen území USA, ale také operační prostor a lodě. Kvůli nim se vyvíjejí i hypersonické protizemní střely nebo obří balistické rakety, jako je ruský Sarmat, které by útočily na USA ne přes severní pól, ale delší trasou přes pól jižní.
Protiraketová obrana je nákladná, takže je soustředěna na místa, odkud je nejpravděpodobnější útok. Kvůli tomu USA znepokojuje Sarmat a vystrašil je letní test čínské střely, kterou vynesla raketa určená k letům do kosmu. Hypersonický kluzák před dopadem do cílové oblasti obletěl celou Zemi a před dopadem se od něj oddělila ještě menší střela, což je technologie, kterou USA nemají. Ze stejných důvodů vyvíjí Rusko střelu burevestnik poháněnou jaderným motorem, která by měla neomezený dolet, mohla by oblétávat Zemi a okamžitě zaútočit ze směru, odkud ji nikdo nečeká.
Americké slabiny a neúspěch v Afghánistánu, který nutně otřásl americkou sebedůvěrou, však neznamenají, že by Spojené státy neměly nejmocnější armádu. Ve většině oblastí své protivníky překonávají. Pro radary neviditelná letadla mají od osmdesátých let, zatímco Rusko a Čína je zavedly až v poslední dekádě. I bojové letouny páté generace mají Američané ve výzbroji o dekádu déle. USA, které dávají na obranu nejvíc prostředků ze všech zemí na světě, jsou jako jediná mocnost schopné zasahovat globálně, o což se Čína teprve snaží. Ruské přelety strategických bombardérů do Venezuely mají jen propagační ráz.
Nesporné však je, že se Čína i Rusko snaží náskok USA stáhnout a najít slabiny třeba v závislosti USA na satelitní komunikaci. Americká odpověď znamená jediné – nové závody ve zbrojení už probíhají, byť to všichni zúčastnění popírají. Dokládá to také konec řady smluv omezujících zbrojení, jako byla smlouva o likvidaci zbraní středního doletu, která se přežila technicky, protože se vývoj střel posunul, i vojenskostrategicky, neboť odpovídala realitě konce osmdesátých let, kdy takové zbraně měly jen Rusko a USA.
Závody ve zbrojení přinášejí řadu rizik, nejenže někdo může chtít získané výhody využít v poli nebo si zbraně otestovat v nějakém lokálním konfliktu, jako je třeba syrský, ale hlavně jsou drahé, což je zvlášť problematické v době pandemie a s ní souvisejících ekonomických turbulencí. Přesto však budou pokračovat, Čína se cítí ekonomicky silná a chce z toho těžit. Má největší kapacitu loděnic na světě a dominuje v řadě klíčových odvětví. Amerika doplácí na to, že přenesla výrobu řady klíčových technologií pro obranný průmysl do zemí, kde je výroba levnější, a teď jí chybějí nejen kapacity, ale i experti.
Závody ve zbrojení potrvají do chvíle, než nastane nový status quo, kdy už nebudou pro nikoho výhodné a opět se začne jednat o odzbrojení. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe. Ale neúčastnit se jich nelze, protože by toho protivník využil. Peníze na armádu sice připadají většině lidí vyhozené, přímý prospěch z nich není, ovšem jen do té doby, než je armáda potřeba. Filozofovat o nepoučitelnosti lidstva lze, ale pořád platí, že jen silná armáda protivníka odrazuje, a nelze zapomenout, že náklady na zbraně sloužící k odstrašování jsou mnohonásobně nižší než to, kolik stojí válka.