Článek
V koalici se STAN by však nebyl hejtmanem. To totiž celkem pochopitelně odmítají Starostové a nezávislí, jejichž krajská šéfka a dosavadní hejtmanka Petra Pecková dostala více preferenčních hlasů než Skopeček, navíc je ve dvojici tou silnější. Starostové sice dost ustoupili, spokojili by se i s pěti místy v jedenáctičlenné radě, ale funkce hejtmanky se Pecková vzdát nemíní.
Skopeček sice říká, že toto spojení preferuje, ale licituje, jestli by někde nemohl získat více. Je tu totiž nabídka vítězného ANO, které mu nabízí, že by mohl být hejtmanem, ačkoliv Spolu obsadilo až třetí místo. Toto spojení by ale mělo většinu šesti hlasů, a tak by mohlo snadno prosazovat své záměry. Ovšem Spolu by tu i s hejtmanskou funkcí bylo v mnohem méně komfortní pozici. ANO by totiž mělo dvakrát více zastupitelů. Navíc by to ukázalo, že i v kraji, na který je hodně vidět, je spolupráce mezi arcisoupeři možná.
Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale případů spolupráce ANO s ODS nebo s koalicí Spolu najdeme na nižších úrovních více. Pravdou sice je, že se lokální politika liší od té parlamentní, ale podobná mesaliance vyvolává pochopitelné překvapení a pozdvižení obočí. Jsou skutečně ODS a ANO nesmiřitelní antagonisté? Petr Fiala sice o opozici mluví jako o levicových populistech, což je ovšem pouhá působivá nálepka, která není ničím podložená. ANO vyluxovalo voliče sociální demokracie, protože převzalo některé priority tehdejší ČSSD, to však neznamená, že by bylo levicové. Jako levicové ani nevzniklo a Andrej Babiš je příliš tvrdý podnikatel na to, aby přilnul k socialistickým myšlenkám. Prostě se se sociálními demokraty pragmaticky spojil podle jezuitského hesla „účel světí prostředky“.
Nejde mu o pomoc důchodcům, jak naznačuje, jen před příštími volbami potřebuje jejich hlasy, aby vyhrál volby a mohl si po nich diktovat podmínky. Veden je jediným cílem – mít moc, protože moc znamená peníze. A populistické kroky mu to mají umožnit. Ví, že lidé si nepřejí válku a výdaje na obranu nejsou u obyvatel populární, drahé stíhačky jsou občanům vzdálenější než lepší okresní silnice, a tak bude proti výdajům na obranu, když se navíc nikdy v obranném průmyslu neangažoval. Je to ryze pragmatické uvažování.
Části lidí v ODS je to taky blízké. Velkým lákadlem je dohadovat se jen s jediným partnerem, a ne s několika, kteří všichni mají své požadavky, ve Spolu hlavně pořád něco chtějí lidovci a na úrovni vládní koalice zase zlobí Starostové. Pro mnohé členy je spolupráce s Babišem za hranou, jenomže na krajské úrovni o spolupráci přímo s Babišem nejde, tak proč se nespojit s ANO, když jsou cíle podobné. Na nebezpečí tohoto spojení pro ODS jsem už upozorňoval, silnější ANO by ji v případě vytvoření koalice vysálo stejně jako předtím sociální demokraty, aby se mohlo stát jediným hegemonem a vládnout si jen podle svého, přičemž se zase budou chudším spoluobčanům ucpávat hladové krky pár koblihami.
A je třeba si uvědomit, že přes vzájemné nenávistné výpady mají ANO a ODS leccos společného. V ANO nejsou žádní lidumilní socialisté, je to pravicová strana, jen ji mírní populistické kroky, aby neztratila voliče. O pravicovosti ODS nepochybuje až na pár zavržených nikdo.
Celé to však má ještě jeden nepříjemný aspekt. Kromě na troskách KSČM stojícího projektu Kateřiny Konečné Stačilo! tu není žádná levicová strana. Tedy několik jich tady je, ale jsou tak slabé, že je není vidět. Kdo nechce volit komunisty a není zrovna příznivcem Tomia Okamury, nemá komu dát hlas, není tu nikdo, kdo by zastupovat jeho zájmy. Nakonec to hodí ANO. A nebýt koalice, je fatálně roztříštěné i pravé spektrum politické scény, kde sociálnější lidovci i ideově nekompromisní topka jsou na hranici volitelnosti nebo spíše pod ní. A to ještě nespokojený Miroslav Kalousek sonduje, jestli by nestálo za to založit vlastní stranu, protože topka nepochopila, že bylo nejlepší ho vyslat do Bruselu. STAN stojící na podpoře regionů taky není zrovna levicový, jen je díky spojení s obcemi pragmatičtější. A liberální Piráti své levicové křídlo reprezentované antikapitalismem trochu poblouzněnou Janou Michailidu potlačili.
Všechny tyto kroky jen umetají cestu velkému vítězství ANO, popřípadě koaliční vládě ANO s ODS. Skopečkova licitace ukazuje, že na pirátských slovech o budoucí koalici ODSÁNO něco může být.
Pokud se ovšem Skopeček bude řídit příkladem Alexandra Makedonského a uzel komplikovaného koaličního partnerství se STAN místo rozplétání rozsekne dohodou s ANO, neměl by zapomínat, že Alexandr sice ovládl svět, jak slibovalo rozvázání gordického uzlu, ale dlouho se z toho netěšil. Protože uzel nerozvázal, nýbrž rozťal.
