Článek
Z toho důvodu se opět sjeli politici z celého světa, aktivisté v čele s Gretou Thunbergovou i nejrůznější odborníci na slovo vzatí v doprovodu houfu novinářů, aby řešili, jak se ekologické katastrofě vyhnout. Bylo by poměrně jednoduché a laciné kritizovat jejich počínání prvoplánovými úsměšky.
Leckdo by například mohl poukázat na skutečnost, že dotyční na konferenci rozhodně ve valné většině nepřibyli ekologickým způsobem. Třeba že by připlavali nebo přiveslovali. Na rychlou dopravu ekologickou holt ještě nemáme technologii.
Dalo by se také zamyslet nad tím, že letošní konference se koná právě teď, protože vloni se kvůli koronaviru dotyční nesešli. Ono to ale zase tak nevadí, protože stejně by si sdělili, co si říkají i tentokrát. Tedy že závazky minulé, předminulé a vlastně všechny doposud dané se splnit nepodařilo. Právě naopak, vzletná slova se stala příběhem snahy, která nebyla korunovaná úspěchem. Jinak řečeno, prázdného mlácení slámy.
Dalo by se také poznamenat, že když jde tolik o přírodu, proč se nemluví o ekologické zátěži z testů na koronavirus vyvedených v krásném plastu, tudíž z ropy. Nebo o těch tunách masek na jedno použití, které se musely a musí vyrábět a pak likvidovat, stejně jako respirátory a další koronavirové výdobytky, které se dají použít víckrát. Kupříkladu znečištění moří je enormní. Radím zadat do vyhledávače slova „coronavirus mask in sea“ nebo kliknout zde.
Jistě by se leckdo mohl s úsměškem zamyslet, jak je možné, že nevíme s jistotou, jaké bude počasí příští týden, ale víme, jaké bude v roce 2060. Také by se dalo mluvit o skutečnosti, že kdo už párkrát v životě letěl letadlem, což většina politických účastníků konference dělá pravidelně, mohl by se obrazně utřídit k smrti, ale svou uhlíkovou stopu nesmaže.
Stejně tak by se dalo promluvit o tom, že závazky z takových konferencí jsou nevymahatelné. Ostatně co si o jejich užitečnosti vzhledem k dobrovolnosti myslí někteří největší znečišťovatelé, jako je Rusko, Čína nebo Saúdská Arábie, dali dotyční jasně najevo, když ani nepřijeli, na což na zahájení summitu poukázal britský premiér Boris Johnson.
Takto by se dalo pokračovat dlouho, ale jak říkám, jsou to tragikomické absurdity, poměrně jasné. Největší problém konference je, že připomíná dobu, kdy se centrálně plánovalo a politická rozhodnutí hrála prim nad reálnými technologickými a ekonomickými možnostmi. Prezident USA Joe Biden i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová totiž mluví o „velmi ambiciózních cílech“.
V politické řeči to znamená zpravidla činnost, která je v podstatě neuskutečnitelná. I proto USA společně s dalšími zeměmi, včetně Číny, Indie a Velké Británie, slíbily, že budou sdílet nové technologie, až budou, a příštích deset let bude prý symbolických ve stylu šance na rozvoj žádoucích postupů. Přeloženo to znamená, což už se také na summitu přiznalo, že v současné době není možné pouze energií ze slunce, větru, vody, apod. uživit stále početnější lidstvo a ještě zaručit méně rozvinutým zemím rozvoj.
Klimatické závazky tedy často překračují stávající možnosti, což je vidět obzvláště v rámci Evropské unie. V tom měl pravdu český premiér Babiš, který nahlas řekl, o čem se v kuloárech mluví, že dávat ostatním výhodu je nemoudré a lidé se uskrovnit chtít stejně nebudou. A proč by také měli, když například v Číně se bude vesele vyfukovat dál. Navíc je opravdu momentálně nejčistější a nejefektivnější jádro, pouze to skladování vyhořelého paliva je potřeba ještě lépe dořešit.
Abych ale jen nekritizoval, je na místě také pochválit. Alespoň jeden závazek je sympatický, hodnotný a kéž by vyšel. Obnova lesů, tedy zplundrovaných plic planety, je záslužné předsevzetí, a dokonce i proveditelné. Jen je třeba se smířit s faktem, že to není jen o penězích na sázení stromů, ale také o penězích, které umožní místním důstojně žít, aniž by plíce planety dále ničili. Je to rozumné a není to bláznovství posílající lidstvo do jeskyní nebo zdražující energie a znesnadňující život.
