Článek
I když nejtvrdší boje probíhají u Bachmutu a obě strany dávají najevo, jak se jim tam vede, u Bachmutu se válka nerozhodne. Byť Ukrajinci ztrácejí nad městem kontrolu, Rusové, kteří využili převahu v počtu vojáků i dělostřelecké munice, nemají kam postoupit. Dobytí, či spíše dobití města jim neotevírá cestu k ovládnutí Kramatorsku a Slovjansku ani dalších částí Doněcké oblasti. Přímý postup možný není a na větší operaci nemají sílu. Na křídlech jsou Ukrajinci, kteří severně i jižně od města postoupili. Je tedy otázkou, jestli jejich propagandistické vítězství, první od loňského jara, nebude spíše vítězstvím Pyrrhovým.
Ukrajinci způsobovali Rusům velké ztráty na lidech i technice a znemožnili jim přejít do dalšího útoku. Sami za to však platili vysokou cenu, také přicházeli o mnoho vlastních vojáků, protože v bachmutském mlýnku na maso umírali vojáci obou stran. Jde o to, jestli jim nebudou chybět v avizované ofenzivě.
Jestliže na ni najdou Ukrajinci sílu, ani ona nepřinese rozhodnutí. Na průlom k Azovskému moři to nevypadá a nedá se ani čekat obklíčení Rusů v Bachmutu. Soustředění na Západě vycvičených sil není tak velké, jak by bylo potřeba, a stejně tak nejsou dost rychlé ani dodávky tanků.
Západu už došlo, že navzdory ruskému označení nejde o žádnou karatelskou speciální vojenskou operaci, ale regulérní válku vedenou s maximální brutalitou. Kyjev musí – nechce-li ukázat slabost – podporovat všemi potřebnými zbraněmi. Dávno nestačí protitankové střely Javelin, ale ani salvové raketomety HIMARS. Je potřeba zasáhnout Rusy v hlubším týlu, než je 80 km za frontou, takže Ukrajina už dostala střely s plochou dráhou letu Storm Shadow s doletem 250 km. Ty je ovšem nutné vypouštět z letadel. Ukrajina k tomu využívá starší bombardéry Su-24, ale ty doprovázejí stíhačky.
Vytvoření koalice zemí usilujících o předání amerických stíhaček F-16 na Ukrajinu a vyjádření amerického prezidenta Joea Bidena, že nebude bránit předání těchto letadel na Ukrajinu, jasně ukazuje, že Západ už počítá s dlouhou válkou, která neskončí letos a může mít různé podoby dalšího vývoje.
Už dodávky západních tanků, jež se musely zprovoznit a pro které se museli vycvičit ukrajinští tankisté, nebyly nijak rychlé. Přechod ze sovětských tanků na německé nebo britské je přitom mnohem snazší než přecvičení pilotů. Experti uvádějí, že přecvičení bude trvat tak rok, rok a půl.
Je dobře, že si Západ uvědomuje, že válka se potáhne a že stávající omezená pomoc stačit nebude. Mrzet by ho mělo, že s rozsáhlejší pomocí tak dlouho váhal a zpočátku poskytoval jen čistě obranné zbraně. O tanky a letadla Ukrajina žádala už loni na jaře. Kdyby se s jejich dodávkami a cvičením ukrajinských tankistů neváhalo, mohly už být na bojišti nebo tam alespoň už mířit, aby pomáhaly Ukrajincům osvobozovat vlastní území.
Platí jednoduchá úměra – čím dříve bude Rusko poraženo a válka skončí, tím menší bude počet obětí. Každý den přibývají mrtví na frontě i v zápolí a jak správně připomínají odpůrci války, není nic cennějšího než lidské životy. Jenom by si měli uvědomit, že umírají při obraně své země. Část Ukrajinců musela utéci z okupovaných území a ti, kteří na nich zůstali, se po jejich připojení k Rusku stali cizinci ve vlastní zemi. Na to by se nemělo zapomínat, když se mluví o míru. Jen dodávky zbraní obráncům a porážka agresora povedou k míru, opačné tvrzení je přinejmenším hloupou službou agresorovi.