Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Zaorálek ve vládě je šance pro ČSSD – Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Tři měsíce přetahování a výsledkem je bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek na ministerstvu kultury. Je to kompromisní řešení výhodné pro všechny. Narýsované podle vzoru „vlk se nažral a koza zůstala celá“.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Samotný Zaorálek, známý jako „Zao“, je politický matador. V Poslanecké sněmovně sedí od roku 1996. Je zkušený, výřečný, vždy připravený odpovědět. Svou schopnost slovní akrobacie prokázal i tentokrát při vysvětlování, proč jde do vlády, v níž původně sociální demokracii nechtěl. V České republice prý není moc stran, se kterými by oranžoví mohli vládnout. Vysvětlení tedy zní, že chce „s Andrejem Babišem některé věci dělat a prosadit“.

V tomto ohledu platí, že spojení ČSSD a ANO ve dvou vládách skutečně přineslo zvýšení důchodů, minimální mzdy, nízkou nezaměstnanost i vyšší rodičovský příspěvek. Body za dělení se s lidem o bohatství státu si ale zatím připisuje Babišův tým. Zaorálek, který se pozicí ministra dostává opět do postavení častého hosta médií, může na věci leccos změnit.

Svou rétorickou bojovnost ukázal v minulosti, kdy se vzájemně s prezidentem Zemanem i premiérem Babišem častovali slovy „fíkus“, „zbabělec“, „vyžírka“, „tlučhuba“ apod. Kromě výše popsaného bratrského pošťuchování je Zaorálek zkušený šéf diplomacie, který se opravdu s leckým zná, a šéf kabinetu se ho stěží bude stydět představit ve Vídni i kdekoliv jinde.

To vše tedy nahrává sociální demokracii. Podle aktuálního předvolebního průzkumu si opět pohoršila. Získala by jen 6,5 procenta hlasů, což na moc poslaneckých mandátů nevypadá. Výřečný Zaorálek tedy může pomoci, byť s aureolou politika schopného oběti. Jako když na sebe například vzal volební porážku po odchodu Bohuslava Sobotky.

Z hlediska politického boje o hlasy voličů se tedy můžeme těšit na pěkný fotbal nejen pro politology. Otázka ovšem zní, co instalace nové figury do koaliční vlády vzájemných soupeřů znamená pro samotné ministerstvo kultury. Zaorálek má pravdu, že by ochrana památek propagovaná prezidentem neměla převýšit snahu českou kulturu vyvážet do zahraničí.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Zvyšováním povědomí o České republice, jejích pamětihodnostech a kultuře je možné přilákat nejen movité turisty, ale také lecjaké investory. Na druhou stranu je zřejmé, že bývalý ministr zahraničí udělá nejlépe, když odbornou stránku věci přenechá svým podřízeným, aby se nestal z kozla zahradníkem. Při přílišné aktivitě ve věcech, kterým nerozumí, by se Zaorálek mohl z velké šance stát dalším hrobníkem sociální demokracie.

Související témata:

Výběr článků

Načítám