Článek
Resort se tím chystá vyřešit problémy s nedostatkem míst v základních školách zejména ve velkých městech, kam rodiče bydlící v přilehlém okolí své děti nyní často hlásí. Poslanec a bývalý místostarosta Prahy 6 pro školství Jan Lacina ze STAN celou složitou problematiku zúžil do navýsost populistického dilematu: rodiče si prý mají rozmyslet předem, zda chtějí „dům se zahradou“, nebo raději kvalitní školství (rozumějme zůstat bydlet ve městě blízko zvolené školní instituce).
Bravo, vyřešeno. Stačí jen doladit pár detailů. Například: v čem mají lidé, kteří našli útočiště mimo velká města, v těch původních městech bydlet. Ceny bydlení například v Praze, kterou má pan poslanec na mysli v první řadě, se už roky pohybují na ceně od sto tisíc korun za metr čtvereční. Na domovské Praze 6 pana poslance je to ještě o několik desítek tisíc více.
Prozradíme panu poslanci malé tajemství: za cenu, za kterou pár desítek kilometrů za Prahou pořídíte onen symbolizovaný dům se zahradou, nepořídíte na Praze 6 ani dvacetimetrovou garsonku v paneláku. V drtivé většině případů tedy skutečně nejde o to, mít nebo nemít dům se zahradou (tj. mít domnělý luxus), ale moci si za peníze, které jsem schopný za svůj profesní život vůbec poctivě vydělat, pořídit vůbec nějaké rodinné bydlení.
Dalším detailem, který už ale pana poslance sídlícího v Praze 6, pravda, nemusí úplně pálit, ale trošku by mohl pálit alespoň jeho domovské Starosty, je vylidňování venkova. Z výzvy: když chcete pro své děti dobrou školu, musíte holt bydlet ve městě, budou miliony občanů České republiky, kteří žijí na venkově a z jejichž daní vyplácí každý měsíc panu poslanci jeho mzdu, jistě nadšeny.
Ostatně, proč při Lacinově volbě končit jen u umělého dilematu zahrada, nebo kvalitní vzdělání! Pojďme hezky do důsledků! Chcete praktického nebo zubního lékaře v dojezdové vzdálenosti menší než hodinu a půl? Chcete mít kde nakoupit? Chcete nedejbože získat práci? Jó, holenkové, to musíte do Prahy, Brna, Ostravy nebo aspoň do Plzně! Kdepak rozvoj venkova, stačí, že máte zahrady a domy!
Z tragikomického rozboru nehorázného zploštění problému panu Lacinovi ještě vypadl jeden, možná vůbec nejdůležitější důvod, proč rodiče nechtějí své dítě hlásit do školy nejblíže svému bydlišti: zdaleka to nemusí být jen o nějaké pomyslné prestižnosti. Velmi často je to třeba proto, že na té nejbližší škole vaše dítě šikanovali a vedení s tím nic nedělalo. Nebo tam nebyli schopni nebo ochotni zohlednit jeho hendikep či naopak talent. Většina rodičů se dnes už totiž nehodlá smířit s tím, že jejich dítě někam chodí a plní tím zákonnou povinnost základně se vzdělávat, ale při své skandální rozcapenosti řeší i to, JAK to vzdělávání probíhá a jaké nese výsledky.
Pan Lacina při obhajobě návrhu argumentuje modelovým příkladem, kdy se na základní školu na pražské Hanspaulce nedostalo místní dítko bydlící pár desítek metrů daleko, protože mu místo „zabraly“ přespolní děti z Roztok. Ano, to by se asi stávat nemělo.
Ale v první řadě by se nemělo stávat, aby vaše dítě na škole šikanovali, a ředitel s tím nic neudělal. A s tím ředitelem zase nic neudělala tamní samospráva, která školu zřizuje.
Také by se nemělo stávat, že na venkovských a maloměstských školách chybí kvalitní učitelé, kteří dokážou učit děti 21. století. Anebo nechybí, ale zase tam chybí místa pro ty děti.
Nemělo by se stávat, aby ze svého (veřejnou správou stanoveného) platu nemohli učitelé a učitelky uživit své vlastní děti, tudíž by se nemělo stávat, aby absolventi pedagogických fakult odcházeli od své profese k lukrativnějším.
Tím vším by se měly nejenom ministerstvo školství, ale stát celkově zaobírat prioritně. A teprve až uspokojivě vyřeší všechny výše zmíněné důvody, proč rodiče nechtějí hlásit své děti do základek v okolí, můžou uvažovat o povinné spádovosti žáků. Rozhodně ne naopak.
Takže: zahrada, nebo kvalitní škola? A co takhle obojí a k tomu si zvolit takové zástupce státu, kteří nám to za naše peníze místo knížepanských rad umožní?
Vybírat si školy? To vám zatrhneme, vzkazuje rodičům vláda
