KOMENTÁŘ: Žádný špatný špionážní thriller, ale skutečný konflikt s Hizballáhem – Alex Švamberk

Tím to ale neskončilo, o den později začaly vybuchovat vysílačky. Kdyby to někdo napsal do scénáře, tak by mu to vrátili jako naprostou hloupost. Ale realita byla skutečně taková. Spekulovat o tom, co se stalo, není potřeba. Kdo za překvapivým úderem stojí, je skoro každému jasné. Izrael už má plné zuby toho, že Hizballáh každý den ostřeluje sever Izraele, odkud se musely evakuovat tisíce lidí, kteří nemají naději, že se brzo vrátí do svých domovů.

Kam vedou stopy, naznačil víkendový nálet izraelské F-35, jež odpálila raketu na dům na jihu Bejrútu. Výbuch zabil jednoho z nejvyšších představitelů Hizballáhu Ibaráhíma Akíla, který stanul v čele vojenského křídla hnutí poté, co se Izraeli v červenci podařilo zlikvidovat Fuáda Šukra. Koordinoval spolupráci elitních sil Hizballáhu Radvan s palestinskými hnutími.

Šéf Hizballáhu, jehož jméno Hasan Nasralláh úplně svádí si s ním v češtině pohrávat, se ve čtvrtek, soudě dle jeho vystoupení, opravu nas*al. Hřímal, že útok pomocí náloží v pagerech považuje za vyhlášení války. Otevřeně přiznal, že to hnutí zasáhlo. Ztráty jsou citelné, zahynulo několik desítek členů Hizballáhu a zraněny jich byly další tři tisíce.

Mezi zraněnými bylo sice pár civilistů, ale naprostá většina byli příslušníci Hizballáhu. Nikdo jiný totiž pagery dneska nevyužívá. Je to zařízení, které se přežilo. Patří do dob, kdy byla mobilní komunikace v plenkách, kdy byly mobily velké, těžké a drahé a pokrytí signálem bylo mizerné. Jejich jedinou výhodou je, že se nedají sledovat, protože nepracují se signálem GPS.

A pagery neměli prostí členové Hizballáhu, ti je ani nepotřebují, ale vedoucí kádry, velitelé. A už vůbec nemá cenu litovat Akíla, který je spojován s dvěma pumovými útoky na Američany v Libanonu v roce 1983. Spojené státy na něj vypsaly vysokou odměnu sedm milionů dolarů. Útoky na americké velvyslanectví a kasárna americké námořní pěchoty si vyžádaly přes tři sta obětí.

Objevily se spekulace, jestli Izrael neudělal chybu, když použil eso v rukávu plánované na velký střet. Jenomže toto je velký střet. Nelze pominout, že po likvidaci Fuáda Šukra vyslal Hizballáh na Izrael stovky raket. Navíc se objevily domněnky, že Akíl uskuteční výpad na území Izraele a unese odtamtud izraelské vojáky.

Premiér Benjamin Netanjahu byl navíc pod rostoucím tlakem, že se skoro rok trvajícím ostřelováním severu Izraele vláda nic nedělá a obyvatelé mohou jen zpovzdálí sledovat, jak je jim ničen majetek. Izraelská armáda se navíc nemusí už tolik soustředit na Pásmo Gazy, protože hnutí Hamás utrpělo tak silné rány, že je víceméně ochromené.

Očekávat klid na Blízkém východě by bylo bláhové, když tam mohou působit různé teroristické skupiny placené a řízené Íránem. Pro zaručení své bezpečnosti Izrael potřebuje zbavit se teroristů ve svém okolí včetně těch z Hizballáhu. Namítat, že Hizballáh je současně legitimně působící strana, je nepochopením reality. Vojenské křídlo Hizballáhu není izolované, je integrální součástí hnutí, které je prorostlé do všech jeho struktur.

Kritizovat Izrael ze útok na Hizballáh, jak to činil francouzský prezident Emmanuel Macron nebo unijní představitel José Barroso, je naivní. Všichni by si přáli klid a mír v oblasti, ale toho nelze dosáhnout tím, že se nechá Hizballáhu volný prostor. Je to stejně hloupé jako ustupovat Hitlerovi, i když v tomto případě nejde přímo o Írán, ale „jen“ o jeho prodlouženou ruku. Tu nejmocnější ruku, které je potřeba omezit volnost.