Článek
Tvrdá reakce Pekingu zahrnující rozsáhlé vojenské cvičení s narušováním výsostných vod Tchaj-wanu simulující vylodění se čekat dalo, podobné manévry prováděla okolo ostrova čínská Lidová osvobozenecká armáda u ostrova v posledních dvou letech opakovaně. Zběsilé vypalování balistických raket ale ukazuje, že Čína ztrácí pečlivě budovanou image klidné síly, která v každém konfliktu vyzývá obě strany, aby se zdržely eskalace a jednaly, což jí politicky pomáhalo.
Místo toho se teď prezentuje jako vzteklé dítě, kterému rozšlapali bábovičky. Zběsile chrastí zbraněmi a nepřemýšlí, jak daleko je rozumné zajít, aby nebyla reakce neadekvátní. Nancy Pelosiová sice navštívila Tchaj-wan a jednala i s místní prezidentkou, USA však daly současně najevo, že dál ctí politiku jedné Číny, nepodpořily nezávislost Tchaj-wanu, jen daly najevo zájem zachovat status quo, kdy ostrov sice není samostatný, ale zároveň není pod kontrolou komunistické vlády v Pekingu.
Čína provedla cvičení simulující útok na Tchaj-wan
To se však Číně nelíbí, v posledních letech zesiluje vojenský i politický tlak na Tchaj-wan, pořádá u něj pravidelně rozsáhlá vojenská cvičení a snaží se ho také zbavit zbylé diplomatické podpory, tlačí na těch pár zemí, které ho ještě uznávají, aby místo toho uznali jako jediného reprezentanta Číny Peking výměnou za slib ekonomické pomoci, která ovšem není tak výhodná, jak by se na první pohled zdálo.
Ono uznání jedné Číny je však v této souvislosti taky dvojsečné. Sice to jasně dává najevo, že se s žádnou samostatnosti Tchaj-wanu nepočítá, ale evokuje to dobu padesátých a šedesátých let, kdy sovětský blok uznával jako reprezentanta Číny pekingskou komunistickou vládu, zatímco Západ tu nacionalistickou Čankajškovu na Tchaj-wanu.
Čína se návštěvou Pelsiové cítí oslabena. Ráda se staví do role nové supervelmoci, ovšem skutečnost, že plně nekontroluje celé své území, když neovládá Tchaj-wan, tyto snahy podkopává. Těžko ze sebe dělat globální sílu snažící se mít nejen pod kontrolou celé Jihočínské moře, ale angažovat se i v Pacifiku, když je u pobřeží ostrov, který se chová nezávisle.
Jak Pekingu dochází trpělivost, ukazuje se, že všechny ty úsměvy a zdánlivá uměřenost jsou jen maskou, která má zmást protivníky a která spadne, jakmile se něco bolestně dotkne čínských zájmů. Navíc v době před sjezdem vládnoucí komunistické strany Číny, kde se Si Ťin-pching pokusí porušit pravidlo, že generální tajemník může vládnout zemi jen po dobu dvou mandátů. Potřeboval se ukázat jako silný a nenahraditelný vůdce, který dokáže pozvednout Čínu na úroveň globálního konkurenta USA. Už se mu povedlo okleštit práva Hongkongu a vůbec nejméně teď potřebuje problémy s Tchaj-wanem.
Samozřejmě tu zůstává i možnost ovládnout Tchaj-wan vojensky, jak před tím varují někteří američtí generálové. To však představuje složitou vyloďovací operaci a riziko střetu s americkými silami, protože USA opakovaně dávají najevo, že Tchaj-wanu přijdou na pomoc stejně jako Británie. Střetnutí se s největší vojenskou silou světa by nemuselo pro Peking dopadnout dobře. Čínští generálové si dobře uvědomují problémy Ruska při dobývání Ukrajiny, kde místo bleskové operace nastala dlouhá válka. Tchaj-wan sice není tak velký, ovšem je to ostrov, na který se musí doletět nebo doplout, a jakákoli velká obojživelná operace je riziková. Válka na Ukrajině navíc ukázala, že ruské zbraně, jež jsou i v čínském arzenálu, mají řadu slabin.
Jeden klad však podrážděná čínská reakce přinesla. Ukázala nervozitu pekingského vedení, jeho obavy i pravé ledví čínské politiky. Více lidem už bude nyní jasné, že čínská politika úsměvů a slibů je falešná. Že má jen skrýt skutečné záměry Pekingu.
Jak je to s čínskými sliby ostatně víme sami – žádné ohromné investice, na které spoléhal prezident Miloš Zeman, nepřišly.