Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Výměna odsouzených je dobrou zprávou – Alex Švamberk

Výměna 24 vězňů mezi Ruskem a západními zeměmi je dobrá zpráva, bez ohledu na to, že byla nutně spojena s kompromisy, které se teprve mohou ukázat. Dobré je to především pro samotné vězně. Osud Alexeje Navalného ukazuje, že v ruských věznicích jde o život.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

A stejně důležité je to i pro jejich blízké, protože není mnoho horších situací než ztratit kontakt s milovanými, nevědět, co se s nimi děje. Je to však dobrá zpráva i obecně – Západ nerezignoval na prosazování demokratických práv a hodnot. Navíc to ukazuje, že stále ještě existují kanály, které umožňují dojednat i takto rozsáhlou výměnu vězňů.

Že podobné výměny vždy nesou nějaká negativa, je pravda. Z vězení se tak dostal výměnou za nepříliš zodpovědnou basketbalistku Brittney Grinerovou „obchodník se smrtí“ Viktor But, který by spíše zasloužil v cele shnít, nebo řada palestinských teroristů odsouzených za atentáty. Jenomže nic není zadarmo.

Pokud v demokracii lidský život a svoboda jednotlivce představují nejvyšší hodnoty, tak – nechceme-li se jich vzdát – musíme dělat kompromisy, obětovat i pozemskou spravedlnost za tu absolutní a s těmito režimy, pro něž mnohdy nemá život jednotlivce velkou cenu, jednat. Mnohdy je to také jejich cíl, který si takto vydupávají, a ještě se tím snaží zajistit si lepší podmínky pro výměny, které nejsou ani zdaleka rovné, což ví velmi dobře Stát Izrael. Podobná jednání jim dodávají falešnou legitimitu, čehož zneužívá Severní Korea. Jednat by se s nimi nemělo, jenomže tady jde o prioritu hodnot.

Americký prezident Donald Trump už vykřikuje, bůhvíjaké udělala demokratická vláda ústupky Rusku, které by on neudělal, aniž by přitom jakýkoli ústupek doložil. Demokraté jistě museli skousnout nepříjemné ústupky. Na svobodu se dostal i vraždící agent FSB Vadim Krasikov. I tak je ale výměna úspěchem administrativy Joea Bidena, který má politické zkušenosti, jež jsou pro diplomatická jednání nutné. Biden to osobně nedomlouval, ale jeho osobnost a přístup, jaký uplatňoval v nejrůznějších krizích v minulosti, domluvu usnadňoval. Tady je nutno připomenout nejen výrok ruského prezidenta Vladimira Putina z únorového rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, kde se mluvilo i o možném propuštění Gerschkoviche a Whelana, což by nebylo možné bez propuštění Krasikova, ale i jeho slova, že by pro Rusko bylo lepší mít v Bílém domě Bidena, protože je předvídatelnější. Že Trump křičí, je pochopitelné – body si právem připsali demokraté tři měsíce před americkými prezidentskými volbami.

Zajímavé také je, kolik je mezi propuštěnými ruských občanů v čele s disidentem Vladimirem Kara-Mursou. Najdeme mezi nimi aktivistu Vladimira Pivovarova, Olega Orlova z organizace Memorial nebo Ilju Jašina. Ukazuje to, že Západ na disidenty nezapomíná, což je důležitý vzkaz lidem v Rusku, že se nemají vzdávat svých politických aktivit. Naši disidenti si dobře pamatují, jakou vzpruhou pro ně byla podobná podpora.

Ukazuje to také, že se Rusko chce vyhnout opakování případu Alexeje Navalného, který ve vězeňském táboře daleko na severu letos zemřel. Rusko a Vladimir Putin kvůli jeho smrti čelili oprávněně značnému tlaku, jak je možné, že se pošle nejznámější představitel opozice do tábora, kde jsou podmínky k nepřežití. Byla to velká skvrna na propagandistickém obraze Ruska coby ráje na zemi.

Rusko přitom výměnou zabilo ne dvě, ale hned tři mouchy jednou ranou. Nejenže se vyhne případnému opakování Navalného případu, ale také dostane své odpůrce za hranice, takže jejich vliv na Rusko bude menší, už to budou „emigranti“. Jak je pro autoritářské režimy důležité zbavit se vnitřních odpůrců, ukazovala na přelo 70. a 80. let akce československé Státní bezpečnosti Asanace, jejímž cílem bylo donutit disidenty a další odpůrce režimu k odchodu z ČSSR. Putin se navíc může chlubit tím, že ze západních zemí dostal několik dosouzených, jako je třeba plukovník FSB Vadim Krasnikov, který v berlínském parku za bílého dne zavraždil čečenského aktivistu, špion Michail Mikušin působící v Norsku, ale i klasičtí zločinci, jako Roman Selezněv, který pomocí hackerských útoků připravil banky o devět milionů dolarů, nebo podnikatel Vladislav Kljušin, jenž údaje z hackerských útoků zneužíval. Na domácí scéně tak ukazuje, jak moc se Kreml o své občany stará.

Nejlepší zprávou však je, že existují tak dobré a široké diplomatické kanály, které umožňují dojednání takovéto výměny. Snižuje to hrozbu, že by mohlo dojít k velkému konfliktu mezi Ruskem a Západem, protože je vidět, že tu stále existují cesty, přes něž lze jednat. Výroky ruských radikálů a propagandistů o nasazení jaderných zbraní to odsouvá z reálného světa do říše falešných propagandistických bublin.

Související témata:

Výběr článků

Načítám